Další Haleová? [Dokončeno]

11. Derek Hale

Věnováno: slytherin_queen-

Pohled Scotta

Vběhli jsme do ordinace. Deaton tam nehybně stál. ,,Co se stalo? Kde je?" Zeptal se hned Isaac.
,,Proměnila se....na vlka. A utekla do lesa." Dostal ze sebe.
,,Ještě něco?" Zeptal jsem se, protože Deaton byl nervózní.
,,Když se proměnila....neměla oči rudé, jak jsem říkal, že ve vlčí podobě mít bude....měla je zelené, jako smaragdy." Vysvětlil.
,,Co to znamená?" Ptal jsem se dál.
,,Že je mocnější, než jsem si myslel. A myslím....že Deucalion to ví." Řekl se strachem v hlase.
,,Najděte jí....Scotte, Isaacu....prosím, vystopujte jí."

Pohled Ashley

Vyběhla jsem z veteriny. Musím uznat....že se takhle běží mnohem líp, se čtyřma nohama.

Běžela jsem hodně dlouho a hodně hluboko.
Viděla jsem ve tmě hodně dobře.

Něco jsem zaslechla a pak si mezi stromy všimla rudých očí.
Zpomalila jsem do klusu a zavětřila.....byl to takový uklidňující pach, že jsem zastavila. Oči mi vyhasli a on vyšel ze stínů stromů. Pach mi naznačoval....jakobych ho odněkud znala....ale nevím, jak je to možné.
Oči mě začali pálit....byly rudé. Začala jsem se měnit.
Přeměnila jsem se úplně a zůstala před ním stát.
Bylo mi úplně jedno, že jsem nahá....už mi totiž došlo, kdo to je.
,,Derek Hale?" Zeptala jsem se. Zavřel pusu, sundal si koženou bundu, přistoupil ke mě a dal mi ji.
Podívala jsem se mu do očí...mé modré, do těch olivových.
Byla mi zima, úplně jsem se otřásla. Můj bratr....měl tak nevinný pohled. Ale zároveň plný bolesti.
,,Pojď." Řekl a odváděl mě.
,,Jsi Derek Hale?" Zeptala jsem se znovu pro jistotu.
Podíval se mi znovu do očí.
,,Jo. Kdo jsi ty?" Zeptal se, ale nezastavil. ,,Ehm....Ashley."
,,A dál?" Zeptal se.
,,To je fuk." Řekla jsem a došli jsme k silnici.
Každý krok mě bolel. Při každém kroku se mi do chodidla zabodávalo jehličí, klacíky, kamínky...
Došli jsme k černému autu.....černé Camaro.
Posadil mě dozadu. Sedl si za volant a vyjel. Začala mě zmáhat únava. A cítila jsem se tak bezpečně, v přítomnosti mého bratra.
Zajímalo by mě, proč mi tak věřil. Vidí mě poprvé v životě....viděl že jsem měla nejdřív....ani nevím jaký oči, ale....pak jsem je měla rudé. On si myslí, že jsem alfa....nezná mě, nikdy mě neviděl a teď mě ve svém autě veze....asi k sobě domů.
Asi ze mě cítí to samý, co já z něj....cítí ze mě, že mě od někudy zná a že mi může věřit.....i když on neví, že jsem jeho příbuzná.

Už jsem začala pomalu usínat. Auto zastavilo a já jen pootevřela lehce oči. Ta první proměna ve vlka, mě strašně unavila....připadám si jako po....boji s dvojčaty. Bolí mé celé tělo.

Derek obešel auto a otevřel u mě dveře. Bez váhání mě vzal do náruče a dveře auta zavřel.
Moc jsem toho nevnímala. Slyšela jsem jen cvaknutí výtahu.
Pak otevření....asi kovových vrat. Zavření vrat.
Pak mě položil asi na postel. Někam šel. Když se vrátil, řekla bych, že mě zabalil asi do mikiny.
Naklonil se nade mě a já otevřela oči.
,,Jsi v pohodě?" Zeptal se.
Kývla jsem.
,,Jen....jsem unavená." Zašeptal jsem.
,,Klidně se vyspi." Řekl a chtěl odejít, když jsem se dotkla jeho ruky. To už jsem moc nevnímala.
Sedl si vedle mě....musel ze mě cítit, to samé, co já z něj....měla jsem pocit, že jsme se viděli snad už stokrát....asi měl ten samý pocit.
Seděl tak na posteli vedle mě a hladil mě po vlasech, až jsem usnula.

Ráno jsem se vzbudila a teprve teď si uvědomila, že místo jedné stěny je tady obrovské okno, skrz které prosvítá krásné, zlatavé ranní slunce.

Rozkoukala jsem se a všimla si Dereka, jak schází schody, s pohledem upřeným na mě. Sešel schody a došel skoro ke mě.
Sedl si na postel kousek ode mě.
,,Kdo jsi? Jaká jsi alfa? Patříš do smečka Deucaliona?" Začal se ptát.
Pousmála jsem se a rozzářila oči do žluta. Nechápal. Oči mi zase vyhasli.
,,Včera....jako vlk, jsi měla oči nejdřív zelené jako smaragdy a než jsi se proměnila, byly rudé." Řekl nechápavě.
,,Musíš být mocná, když se umíš měnit na vlka."
,,Jsem....jen ještě nevím jak."
,,Máš bravu vlasů, jako měla má matka." Řekl a já se zarazila.
,,Talie Haleová." Řekla jsem a on ke mě zvedl nechápavý a překvapený pohled.
,,Jak...co...že....cože? Jak to víš?" Nechápal.
,,Je těžké to říct. Není lepší otázka, jak vím, že se jmenuješ Derek Hale?" Zeptala jsem se.
,,Ne. Nejlepší otázka je, proč jsi jako vlk měla oči rudé a teď je máš žluté."
Povzdechla jsem si.
,,Jsem mocný a silný vlkodlak, a jednou se stanu alfou. Jednou....už mi oči rudé zůstanou. Říká se tomu Zrozená alfa. Ty jsi zabil Petra a tak ses stal alfou.....to já nemusím a alfa stejně budu...."
,,Jak víš, kdo je Peter?"
,,Žila jsem odmalička s Alanem Deatonem."
,,To byl vyslanec mé matky." Dodal, ale pak se zarazil.
Odpověděla jsem dřív, než se stačil zeptat.
,,Alan mě učil doma a ven jsem chodila jen v noci, nebo večer."
,,Ale proč?" Nechápal.
,,A proč jsi tak mocná vlkodlačice, ze které se jednou stane alfa?" Pokračoval v otázkách.
,,Alan mě musel od malička krýt, protože by mě jiní vlkodlaci chtěli zabít proto, že jsem tak mocná. A taky....má matka Alanovi řekla, aby mě kryl." Vysvětlila jsem.
,,Odkud tvá matka znala vyslance mé matky....Deatona?"
Znovu jsem si povzdechla, hlasitěji.
,,Protože Alan byl vyslanec mé matky...." Zarazil se.
,,Jmenuju se Ashley Haleová."
______________

A další kapitola bude až zítra😀