Další Haleová? [Dokončeno]

14. Deucalion

,,Tak jo.....Alane? Já jdu domů dřív, jsem unavená." Pousmála jsem se na všechny a odešla.
Vzala jsem to zkratkou přes les.

V mysli se mi honilo stále více myšlenek. Ale nejvíc myšlenek bylo na mé dva sourozence.....byly by tři, kdyby Peter nebyl psychopat.

Něco jsem zaslechla. A zavětřila jsem.....proč zase?!
,,Ashley....nemeň se na vlka." Ozval se hlas.
,,Jak víte, že už to umím?" Zeptala jsem se.
,,My víme všechno." Odpověděl Aiden.
,,Jo, jasně." Zašeptala jsem naštvaně a otočil se k nim.
,,Co chcete?!"
,,My nic.....Deucalion prahne po tom, aby tě viděl." Odpověděl Ethan.
Chtěla jsem se proměnit na vlka....ale po včerejšku to nešlo.
Rozzářila jsem oči a oni na mě zaútočili.
Nejdřív jsem odhodila Ethana, ale pak mi Aiden stihl jednu vrazit. Ohnala jsem se po něm, ale uhnul a zase mě seknul.
,,První proměna tě nějak oslabila." Usmál se škodolibě Aiden.
,,To se ještě uvidí!" Zavrčela jsem, to už si ale oba sundali mikiny a začali se spojovat.
Skočila jsem po obrovy, ale ten mě odhodil a zastavil mě až kmen stromu, po které jsem se sesunula na zem a vyplivla krev.
Upřela jsem na monstrum vyčerpaný pohled.
Sehnul se, zvedl mě a přehodil si mě přes rameno.....pak se rozeběhl lesem. Opravdu jsem z té první přeměny na vlka byla vyčerpaná.

Doběhl do nějakýho skladiště a tam mě doprostřed položil na zem. Nadzvedla jsem se a otřela si pusu od krve.

Cukla jsem sebou, když se ozvala tyč ťukající o zem. Zvedla jsem pohled.
Ze stínů vyšel muž s tmavými brýlemi a slepeckou holí.....Alan mi kdysi vyprávěl, jak Deucalion oslepl chvíli potom, co jsem se narodila.
Došel ke mě a podal mi ruku.
,,Omlouvám se za ně, neumí být jemní na dívku." Řekl klidným hlasem.
I když nerada, jeho ruku jsem přijala a on mě postavil.
,,Jsi Ashley, že?" Zeptal se a pustil mi ruku.
,,Jo. A vy..... Deucalion?" Oplatila jsem otázku.
,,Netykej mi, prosím. Ano, jsem Deucalion, tvůj otec." Pochlubil se rovnou.
,,Bezva." Zašeptala jsem.
,,Víš, že to jméno jsem vymyslel já? A Talie s tím souhlasila.....Ashley." Dodal.
,,Taky bezva." Odfrkla jsem si.
Ze stínů vyšli dvojčata....už jako dva, ne jeden, ale trička neměli.
,,Hoši....jaké má oči?" Zeptal se Deucalion dvojčat.
Aiden se na mě podíval a pak upřel zrak na alfu alf.
,,Modré." Odpověděl Aiden.
Deucalion se pousmál.
,,Jako jsem měl já." Dodal Deucalion.
,,Co po mě chceš?" Zeptala jsem se.
,,Jsi moje dcera. Chci tě do své smečky." Řekl a než jsem stačila něco dodat, ozval se ženský hlas.
,,Tohle, že je ta tvá silná a mocná dcera, jenž se jednou stane alfou?" Zavrčela a vyšla ze stínů. Na druhé straně se objevil další alfa.
,,Je mocnější, než vypadá, Kali." Odpověděl můj otec.
,,To těžko. Ta vypadá, že by neporazila ani omegu....natož alfu." Usmála se škodolibě.
,,Dávám ti prostor Kali, zkus to." Řekl a podíval se na mě.
,,Ukážeš jí, jak silná skutečně jsi?" Zeptal se mě.
,,Ne, nechci. Já se nechci prát....nechci ubližovat." Podívala jsem se na něj.
,,No....asi budeš muset." Pokrčil rameny Deucalion.
,,Neřekneš mi něco jako....Kali buď na ní jemná, nezabij ji?" Zeptala se Kali Deucaliona.
,,Ne, neřeknu." Odpověděl nenuceně.
,,Já jí nechci ublížit." Znovu jsem se otočila na Deucaliona.
,,Neboj se, k tomu nebudeš mít šanci." Zavrčela Kali a rozeběhla se na mě.....teprve teď jsem si všimla, že má bosé nohy a na nich pořádné drápy.

Nemám na výběr....rozzářila jsem oči do žluta.
Vykopla po mě, ale já se jí vyhnula a cítila, jak mě pálí oči, ve stejnou chvíli sebou Kali nepatrně trhla....mám rudé oči.
Znovu se na mě rozeběhla. Udělala jsem salto a když přistával na nohy, sekla jsem jí, až zavrčela bolestí.
Upřela na mě rudé alfa oči.
Chtěla mě seknout nohou, ale tu jsem jí chytila a sekla jí do břicha.
Došlo mi, že ona by jen tak nepřestala.
Trhla jsem jí za nohu a tak jí k sobě dostala blíž.....chytila jsem jí pod krkem a odhodila na úplně opačný konec skladiště, kde narazila do stěny a sesunula se na zem.....vyplivla krev.
Už se chystala vstát, když jsem zařvala alfa hlasem.
Znovu se sesunula k zemi, chytila se za uši a zavřela oči. Stejně tak si uši zakryli i dvojčata a ten poslední alfa.
Přestala jsem řvát a upřela rudé oči na Deucaliona.....usmíval se. Oči mi vyhasli.

,,Tak, Kali.....ještě ti připadá tak slabá?" Pousmál se Deucalion.
Všichni na mě zaraženě koukali....i dvojčata.
,,Je vidět, že jsi má dcera." Prohlásil Deucalion.
,,Já se jen bránila." Hájila jsem se a mezi tím Kali vstala ze země a otřela si krvavý ret.
,,Obrana vypadá jinak." Usmál se ještě víc.
,,Ještě nejsi tak silná, ale....budeš. Všichni tihle...." Ukázal na svou čtyřčlennou smečku.
,,....jsou alfy. Neposlouchají, jako bety. Alfa hlas na ně neplatí. Ale vsadím se, že kdybys chtěla, rozkážeš jim cokoli." Řekl a odstoupil ode mě.
,,Potřebuju se ještě víc přesvědčit, čeho jsi schopná...." Řekl a podíval se na členy své smečky.
Vyděšeně jsem se na něj podívala.
Kývl a odešel.
Kali, dvojčata i ten poslední, zavrčeli, rozzářily se jim oči a šli ke mě.