Zachraň a buď zachráněn/ Snarry

{40}

Do černočerné tmy pronikalo světlo ze dvou oken. Jedno patřilo zástupci Snapeovi, který se snažil vyrovnat s další ranou, kterou mu osud připravil. Nevěřil ani na malou chvíli v dobré úmysly mladého mentora, proto ležel v knihách a snažil se nalézt cokoliv, co by mohlo jeho synovci pomoct v boji s mantichorou. Byl zoufalý, ale neodvažoval si připouštět, že by mohl o Thomase přijít.

My se však zadíváme do druhého okna, kde ředitel Fry očekává návštěvu jednoho svého bývalého studenta. Je to už spousta let, kdy George Simonse viděl naposledy. Od doby, kdy nastoupil k Jamesi Potterovi se přestali naprosto stýkat. Proto mu žádost o schůzku vyrazila dech a nyní nervózně přecházel po ředitelně. Lehce sebou trhnul, když krb zahučel a George Simons stál v jeho záři. Za ta léta se vůbec nezměnil, přesto něco v jeho postoji nutilo Frye pochybovat o Simonsově spokojeném životě.

„Pane řediteli, rád vás po tak dlouhé době vidím.”

Simons se vřele usmíval a ředitel si byl jist, že je opravdu rád za shledání.

„Já tebe taky, Georgi. Pochybuji však, že jsi se na mne přišel jen podívat. Tak o co jde?”

Simons se posadil a povzdechl si. Doufal, že se ředitel Fry nezměnil a je pořád stejně spravedlivým jako dřív.

„Máte pravdu, pane. Jedná se o soutěž, která příští týden proběhne.”

Gabriel Fry zpozorněl. Měl nepříjemný pocit, že to co uslyší, se mu nebude líbit.

„Mým hlavním úkolem je péče o mladého pana Pottera. Za ty roky si mladý pán zvykl, že u mě má zastání i v situacích, které jsou proti jeho otci.”

„Pořád nerozumím, co to má společného s nastávající soutěží, Georgi?”

„Severus Snape nevěří, že by mladý pán neměl zlé úmysly, že?”

„Popravdě se mu nedivím, Georgi. Ani já si nejsem jist tím, že bych měl Potterovi věřit.”

„Já vám rozumím, pane. Pan Harry je opravdu výborný herec. Ovšem já viděl, jak za ten necelý rok rozkvetl a taky jsem viděl, jak zvladl pokaždé, když jeho otec pozměnil plán. Vždy, když se pokusil vzepřít si to opravdu odtrpěl, pane řediteli. Chtěl bych vás požádat, aby to co zde uslyšíte zůstalo jen mezi námi.”

Ředitel Fry začínal být čím dál více zmatený, ale měl pocit, že Georgeovi může věřit, proto jen přikývl a čekal co se tedy dozví.

„Měl byste vědět, pane řediteli, že pan Potter má na každého něco, čím ho může vydírat. I na svého syna. Hned ze začátku byl pan Harry proti zařazení Thomase Parkera do soutěže. Ale pravidla boje s otcem jsou jasná, neposlechneš a někdo zemře. Pan Potter svého syna vydíral životem jeho babičky a později i životem pana Parkera. Nakonec však vymyslel geniální plán jak se zbavit i Snapea. A protože pan Harry nechtěl, aby se komukoliv něco stalo, poctivě plnil úkoly, zatímco hledal východisko. Mám zákaz vám říct o co se jedná, ale Parker ani Snape nepříjdou k úhoně. Tohle jsem měl předat Snapeovi po skončení soutěže. Jelikož zde pravděpodobně nebudu, chtěl bych o tuto službu požádat vás.”

Simons podával Fryovi obálku a sám se zvedal k odchodu.

„Počkej, Georgi. Co to vše znamená pro Harryho Pottera?”

„Nic dobrého, pane řediteli, ale pan Harry to za záchranu lidí, které má rád, podstoupí.”

„Proč jsi mi to přišel říct? Proč teď?”

Obličej George Simonse se stáhl smutného úsměvu.

„Harry Potter si zaslouží, aby někdo věděl, že není jako jeho otec. A vám věřím, že budete mlčet a neohrozíte jeho plán.”

Nečekal na odpověď a zmizel v plamenech, zatímco Fry se snažil pochopit, co se vlastně bude dít. A proč Harry Potter riskuje pro zástupce Snapea a jeho synovce? Tolik otázek a žádné odpovědi.