Zachraň a buď zachráněn/ Snarry

{2}

Ráno, sotva začalo svítat, ho probudila sova se vzkazem od pana ředitele. Dnešní první hodinu Soubojů s nováčky bude muset odučit.

Nebyl hlupák, aby si nedomyslel, že za tímto stojí jeho otec. Zase další z jeho výchovných pokusů, aby poukázal na jakoukoliv jeho chybu.

Šedá košile, pečlivě zapnutá až ke krku,
těsně obepínala jeho vypracovanou hruď. Černá vesta a plášť stejné barvy, budily autoritativní dojem. Nezapomněl ani na rukavice z dračí kůže. Zhodnotil svůj vzhled v zrcadle a ušklíbl se.

Scházel temnými chodbami hradu a čím blíže byl učebně, tím si byl jistější. Bude dělat přesně to, v čem je tak dobrý. Pravý syn svého otce. Plášť za ním vlál a vysoké holínky rázně klapaly o kamennou podlahu.

Zastavil se přede dveřmi do učebny a zhluboka se nadechl. Tohle musí zvládnout i kdyby nechtěl. Nepochyboval o tom, že během hodiny, ředitel pošle někoho na kontrolu. Někoho, kdo by s nadšením nahlásil otci jeho selhání.

Nasadil svůj nejchladnější výraz a rozrazil dveře. Udělal ladný pohyb hůlkou a tmavé závěsy se zatáhly. Jediným světlem byly svíce, rozmístěné podél stěn. Zaslechl šepot nováčků, zatímco rázoval uličkou ke katedře.

Postavil se čelem ke svým dnešním žákům. Už na první pohled poznal, kdo na to má a kdo se bude muset hodně snažit, aby zde vydržel. Našlo se i pár takových, kteří se na svého nového učitele ušklíbali.

"Pro ty, kteří mne neznají, jsem Harry Potter. Oslovovat mne budete pane Pottere, nebo pane mentore. Je to jasné?"

Mluvil tichým, ledovým hlasem, který nepřipouštěl žádné diskuze. Opět přelétl studenty pohledem a zjistil, že větší část se na něj dívá se značným respektem. Ovšem v přední lavici seděla skupinka mladíků, kteří se jeho projevem dobře bavili.

"Pane Parkere, vy jste snad něčemu nerozumněl? Nebo si chcete stoupnout místo mě?"

Harry použil starý trik učitelů. Nad každým studentem bylo jeho jméno, viditelné pouze pro kantory. Byl to úžasný způsob jak na žáky zapůsobit.

"Rozumněl, pane. Jen by mě zajímalo, kolik papá Potter dal škole, aby vás na to místo dostal?"

Harry se začal smát ledovým smíchem, při kterém se většina třídy krčila v lavicích.

"Pane Parkere, s nařknutími, že vše zplatil můj otec se potýkám od okamžiku, kdy jsem zde začal studovat. Máte dojem, že nejsem dost kvalifikovaný na to, abych stál na učitelském stupni? Pak na této škole nemáte co dělat! Každý svůj úspěch jsem si zasloužil a vaše řeči na tom nic nezmění. Pro vaši informaci, za celou dobu se nenašel nikdo, kdo by mě při souboji porazil, tudíž jsem více než dost kvalifikovaný. Takže, pokud pane Parkere nemáte v plánu býti prvním, držte laskavě jazyk za zuby!"

Ani jednou nezvýšil hlas ani nezměnil tón a výsledek se dostavil. Thomas Parker viditelně zbledl a už mlčel.

"Tak jsme si to hezky ujasnili a teď se budeme věnovat látce. Historie soubojů sahá již do období před narozením Merlina. Lidé mezi sebou bojovali odjakživa, ale pravé umění soubojů přineslo až 18.století, kdy Magnolius Fletcher, později zvaný též Proelius, začal usilovně pracovat na vytvoření široké škály útočných kouzel."

Mentor Potter se odmlčel a rozhlédl se po třídě.

"Mám zde asi samé geniální mozky. Nikdo z vás si nepotřebuje nic zapisovat?"

V ten okamžik si všichni zběsile začali zapisovat, každé jeho slovo. Harry Potter byl spokojen. Svou první zkoušku letošního roku úspěšně zvládl.