Zachraň a buď zachráněn/ Snarry

{49}

Od smrti Jamese Pottera uplynul týden, ve kterém vyšlo najevo, kolik lidí bylo do soutěže natlačeno pod výhružkami a jinými donucovacími metodami. Nikdo netušil, jaké byly Potterovi přesné plány, ale ukázalo se, že nikdo nesouhlasil. Celá jeho pečlivě vybudovaná síť nelegálních praktik se rázem rozpadla. Soutěž byla uznána neplatnou a po týdnu už nikdo nezkoumal, co se vlastně odehrálo. Harry Potter zabil svého otce a sám skončil u Svatého Munga v bezvědomí. Tečka.

Ne všichni se s tímto smířili. Thomas Parker trávil každý den u svého mentora. Věděl, že ho kletba zasáhla a už se nikdy nevzbudí, ale nedokázal tenhle fakt přijmout. S nikým nemluvil, jen seděl a četl jednu knihu za druhou. Rozhodl se uctít Harryho památku tím, že se stane nejlepším studentem Proelia ludo.

A na Škole pro chov a léčitelství kouzelných tvorů to vřelo. Studenti nemohli Potterovi přijít na jméno a mladý mentor se stal hrdinou. Christopher Dublin chodil s nosem nahoru, že soupeřil s Mistrem soubojů Harry Potterem. Nebyl nikdo, kdo by mu zazlíval co se stalo. Až na zástupce Snapea. Ten si stál za názorem, že tohle měl mentor naplánované od začátku, jeho synovce jen využil a samotného Severuse oklamal. Bolest a lítost nad Harryho osudem přehlušoval vztek. A ředitel Fry se na to nehodlal jen tak dívat.

„Pane řediteli? Volal jste mě?"

„Ano, Severusi. Posaď se."

Ředitel se na svého zástupce zadíval a v duchu přemýšlel, co se stalo v jeho mladých letech tak zlého, že to způsobilo onu vražednou nenávist vůči Potterovým.

„Týden před soutěží jsem měl návštěvu. Jeden můj bývalý student, který pracoval pro Jamese Pottera, mi přišel sdělit velmi zajímavé informace."

„Nechte mě hádat, vy mu všechny ty lži věříte!"

„Severusi! Budu ti velice vděčný, když pro jednou budeš mlčet a poslouchat."

Severus se zatvářil, jako kdyby spolkl citrón, ale mlčel. Nechtěl ředitele rozhněvat.

„Pokud jsem to správně pochopil, Potter se ti chtěl pomstít pomocí tvého synovce. Jistě si pamatuješ, jak jsi mi vyprávěl, že mladý Harry je každou chvíli samý šrám a modřina. Nechtěl Thomase do soutěže pustit. Ovšem jeho otec ho vydíral životem jeho babičky a následně i tím Thomasovým. Za každý odpor svého syna potrestal. Nakonec vymyslel plán, kdy jsi měl zemřít ty i tvůj synovec. Onen bývalý student mi přišel oznámit, že tobě ani Thomasovi se nic nestane."

Severus Snape se tvářil překvapeně, ale zároveň zatvrzele odmítal věřit tomu, co právě slyšel. Odmítal věřit tomu, že by mladý mentor neměl zlé a sobecké úmysly.

„To nic neznamená. Moc dobře víte, že se jedná jen a pouze o snůšku lží!"

„Tebe nic nepřesvědčí o opaku, že ano? Nevím co se s mladým Potterem děje, ale vím, že člověk, který tu kletbu vymyslel je natolik inteligentní, aby ji dokázal zvrátit. To by ovšem musel chtít. Tohle je tvé."

Zástupce byl zaskočen, když si uvědomil, že ředitel školy poznal o jakou kletbu se jednalo. Ano, jen on věděl, co by měl mladý mentor prožívat a příjemné to rozhodně nebylo. Přijal obálku, kterou mu Fry podával a v tichosti opustil ředitelnu. Co obsahovala obálka tak zásadního, aby se ředitel domníval, že změní Severusův názor? Snape nevěděl co si má myslet, ani jak se vypořádat se svými pocity. Byl naštvaný, nejen kvůli soutěži, ale i kvůli svému synovci, který s ním odmítal mluvit. Na druhou stranu se mu svíralo srdce při pomyšlení, že mladý mentor opravdu neměl špatné úmysly a nyní trpí. Musel by lhát sám sobě, kdyby tvrdil, že Harryho vyhnal ze svého srdce. Ne, své místo tam měl nadále a to Severuse Snapea nutilo otevřít obálku a pustit se do čtení.