My soul died with you

9

Dny ubihali a stav Taehyunga se začal zase zhoršovat. Někdy si šel potají zapálit, i když věděl, že není sám.

Jungkook ho každým dnem přesvědčoval, ale bez úspěšně, přece jenom, co muže udělat pouhý anděl, že?

,,Taehyungie.. prosím přestaň..." Zašeptal Jungkook, když si všiml, že chlapec opět sedi na balkoně s cigaretou v ruce.
,,Proč bych měl? Je to ukliňující" Taehyung odložil cigaretu do popelníku a díval se na nebe.

Jungkook si rukou zajel do vlasů a flustrovaně Vydechl.
,,Taehyungie prosím přestaň..." Zamumlal a pohledl před sebe.

,,A proč bych měl do haje?! Všichni si myslí, že jsem blázen, protože se bavím s někým kdo umrel a ani se mnou tu není." Zavrčel Taehyung. Jungkook stuhl. Takového ho neznal.

,,Měl bys zmizet, Jungkooku.." Zašeptal Taehyung. Jungkook nic neříkal. Nikdy mu říkal Jungkooku. Bal se co se se starším chlapcem děje. Věděl, že je toho na něj moc, ale to i na Jungkooka. Zahrával si s dimenzí a jak každý ví, je to nejnebezpečnější věc, co někdo muže udělat. Pokud s tím neumí zacházet, může všechny ohrozit.

Jungkook už od malička staršně riskoval a i když umřel, jeho povaha se nezměnila. Byl pořad stejný. Ten stejný Jungkook, jako dřív.

,,TaeTae prosím nech toho.." Taehyung se jenom zasmál a vzal si zpátky cigaretu.

,,Jsem blázen. Jsem takový blázen." Jungkook se o něj začal vážně bát. Taehyung zněl jako cvok. Pořad opakoval dvě slova dokola. Jsem blázen.

,,Taehyungu mlc!" Vykřikl náhle Jungkook, který začal pociťovat bolest na hrudi. Věděl, že se něco začíná dít. Něco nad čím  nikdy nepřemýšlel.

Taehyung náhle stichl. Par slz mu steklo po tvářích, pak se opět zasmál a utrel si je.

—————————————————————————
Ahooooj
Přeji vám Šťastný Nový Rok💖❤️❤️❤️❤️❤️❤️
Snad se kapitolka líbila ^•^