Pohled Chiary
Nastalo ráno a mě asi jen na vteřinu napadlo, že všechno tohle musel být jen sen. Dost krutý sen, a že znovu pojedu limuzínou se svým otcem a svým otravným bratrem do organizace, kde budu do dvou a pak zase pojedu domů.
Jenže mě přepadla realita. Ležela jsem na docela nepohodlné matraci, a když jsem se otočila doprava, uviděla jsem svého malého bratříčka, jak leží na břiše hlavou ke mně a vlasy mu padají do tváře.
Nechtěla jsem ho budit, takže jsem se tiše zvedla a přešla ke dveřím. Podlaha pode mnou vrzala ale Joachima nevzbudila.
V domě bylo hrobové ticho, takže jsem si obula boty a vyšla na terasu. Nadechla jsem se čistého vzduchu a povzdechla si. Najednou se ozval divný zvuk.
Zamračila jsem se a se strachem jsem sešla schody terasy a podívala se za roh domu. Pohled, který se mi naskytl, mě jen rozčílil.
„Co děláš s naším autem?!" zeptala jsem se Eliota hrabajícího se někde u motoru auta.
„Dobrý ráno, dobře jsem se vyspal, díky," ušklíbl se na mě, ale dál v tom pokračoval.
„Na ironii teď nemám náladu, Eliote," zamračila jsem se.
„Jen se koukám, jestli tam nemáte nějakou GPS, aby nás tvůj otec nemohl vystopovat," vysvětlil.
„Aha..." přikývla jsem, že chápu a podívala se mu pod ruce.
„Už jsi něco našel?"
„Ne, vypadá to, že tvůj otec není tolik opatrný, ale prohledám i zbytek auta, pokud ti to nevadí?" zvedl obočí.
„Ne, posluž si," prohrábla jsem si vlasy a opřela se o bok auta.
„Proč ještě nespíš? Je pět ráno," podotkl po chvilce.
„Nemohla jsem už spát," pokrčila jsem rameny a on kývl, že chápe.
„A ty? Vstáváš takhle vždycky?"
„Ne, taky jsem nemohl spát," vysvětlil a zabouchl kapotu, až jsem sebou trhla.
Přiblížil se ke mně a podivně se na mě podíval. Koukla jsem se mu do očí a pak rychle uhla. Co chce dělat? A proč jsem z něj tolik nervózní? Má holku, Chiaro!
„Uhm, chci se kouknout ještě dovnitř auta. Musíš mi uhnout," řekl. V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal. Potupně jsem mu uhla a překřížila si ruce na hrudi. On se uchechtl a sedl si za volant. To byl hezký trapas, Chiaro, to jo.
„Tady jsi," ozval se hlas Natalie.
„Ahoj, zlato," usmál se na ni Eliot a zamával ji.
„Ahoj, Chiaro," kývla mi a pohladila mě po ruce. Jen jsem přikývla a ještě víc odstoupila od auta, aby mohla blíž k Eliotovi. Natalie byla tak hrozně milá a já tu myslela na jejího kluka.
Natalie mu něco zašeptala do ucha a Eliot se ušklíbl a dal ji pusu na tvář. Odvrátila jsem pohled. Co to se mnou dneska je?
„Dáš si se mnou snídani?" zeptala se mě Natalie.
„Ráda," řekla jsem. Měla jsem hlad.
„Fajn, tak vzbudíme i tvého bratra, co říkáš?" zazubila se.
„Jo," souhlasila jsem a běžela za ním.
Jestli tenhle den neskončí ještě dalším trapasem tak to bude štěstí.
DU LIEST GERADE
Možná II.
Jugendliteratur"Někteří lidé svou schopnost nikdy neobjevili, jiní svou schopnost tajili a jiní zase svou schopnost využívali." ~~~ Tohle je druhý díl knížky Možná. Jak je známo druhé díly nikdy nejsou tak dobré jako jedničky, ale stejně doufám, že se vám líbit b...
