zdravím. já vlastně úplně nevím, kde začít. nejsem si jistá, zda tohle někdo vůbec čte, pokud ano- budu ráda, když mi dáte dole vědět. pokud ne- budu to psát sama pro sebe a vlastně pro kohokoliv, kdo si to někdy bude chtít, za pozdějšího večera či brzkého rána, přečíst.
"do you ever miss someone, but never let them know because you have this feeling that they are doing just fine without you anyways?"
od psaní jsem se na nějakou dobu distacovala, ať u mých 'knih', tak i u této mé zpovědnice. není žádný pádný důvod, pravděpodobně to nikoho ani nezajímá, ale tak nějak jsem si řekla, že není úplně dobré někam filtrovat všechno zlé, obzvlášť ne, do některých mých knih, které mám ráda.
ale můžu vám říct, že nejsem šťastná. ne, že bych to někomu přála, ale je v tom někdo se mnou?
já vám ani nevím, proč jsem tak nešťastná. jenže to tak prostě je, asi budu osamělá.
nejsem si jistá, proč tohle vůbec píšu, asi mám takovou potřebu. kdyby si někdo chtěl popovídat, budu ráda.
s láskou Vaše autorka.
ČTEŠ
inner roses
Poetryegoistická zpověď dospívající slečny plná sarkasmu, vtipu, zklamání, zlomených srdcí a přehlcena jejími vnitřními pocity.
