K i s s

212 20 1
                                    

Ubližuji sám sobě...

"V-věř že já ti nelžu."
Zašeptal čelíc mi. Já ho jemně chytil za bradu a přiblížil si ho blíže k sobě.
"Tak to nějak dokaž." Usmál jsem se a podíval se na jeho nádherné plné rty.
"A-ale já nevím jak." Jeho tváře růžověly a očka se leskla pod tenkou vrstičkou slz.
"Nech mě okusit, jestli chutnáš hořce po lži, nebo sladce po pravdě." Zhluboka polknul. Stále se koukal do mých očí bez jediného mrknutí. Byl jako bezbranný srneček.
"D-dobře, ale ne tady venku." Uhnul mi pohledem a ručkou ukázal na vchod, před kterým jsme stáli. Bez ostychů jsem odemkl hlavní vchod a počkal až dovnitř vejde i sám Cookie.
Jen co vešel dovnitř jsem mu opatrně přiložil ruku na bradu a přejel palcem po jeho měkkoučkém spodním rtu. Zhluboka jsem vydechl, podíval se hluboko do jeho očí, které mě propalovaly pohledem a pomalu se začal přibližovat k jeho rtům. Jen co jsem se jich svými rty dotkl, mě překvapila jejich měkkost. Měkkost, hebkost, byly tak perfektvní, chtěl jsem ochutit víc. Trochu jsem jimy pohl, opakovaně a opakovaně, nopomíjíc onu opatrnost a něžnost. Byly tak sladké, tak neskonale sladké. Po pár chvílích se zapojil i on, položil mi jeho ručky na má ramena. Otevřel jsem oči a naskytl se mi pohled na jeho krásnou tvář. Jeho líčka polita růžová, oči přivřená slastí a pár slz lesknoucích se pod jeho dlouhými řasami. Měl jsem nutkání se dotknout jeho hebkých vlásků, které mu padaly do očí. Svou ruku, která spočívala na bradě, jsem přemístil na jeho hlavu. Hebké jako vždy. Opatrně jsem mu pročesával jeho vlásky, užíval jsem si onu hebkost. Byl tak dokonalý. Stále víc a víc mě dostávala jeho sladkost, jeho dokonalost. Hořkost, kterou jsem si tak přál ochutit doslova vymazala ta nepopisovatelná chuť, sladší než med a jahody. 
Po pár minutách jsem se od něj vzdálil pořád koukaje na jeho rty. Byly červenější, šťavnatější, větší. Potřásl jsem hlavou nad nemravnými myšlenkami a zhluboka se nadechl.
"Tu květinu co jsem si koupil, byla určena tobě." Podal jsem mu ji a zjistil, že její obal byl nemsírně pokrčen, nejspíš to byl dopad toho jak jsme se políbili.
"Inu, jdeme domů?" Rozešel jsem se pomalu do schodů a čekal na Cookieho. Přehazoval si květinu z ruky do ruky až se pomalu rozešel za mnou spolu se zmateností, kterou jsem mu vložil do hlavy.

Na dvakrát jsem odemkl dveře, což bylo znamení toho, že nikdo nebyl doma. Nedivím se, většinou se rodiče k večeru vypaří, jelikož mají rádi, stejně jak já, noční město.
"Pojď, dáme to do vázy."
Přezul jsem se a rozešel se do kuchyně. Natáhl jsem se pro vázu, napustil do ní vodu a položil na stůl. Hned vedle ležel vzkaz od rodičů.
Udělali jsme si na jídlo rýži a maso, v lednici máš zbytek kimchi. Když tak si s tím tvým 'spolubydlícím' dejte. Možná se vrátíme později. Našli jsme v okolí fajn klub.

Klub? jediný co je v okolí je ten Jiminův. Bude toho co vysvětlovat. Otočil jsem se na Cookieho, který již měl svůj dárek rozbalený a opatrně ho vložil do vázy. Bylo to nádherné.
"Hezky sis naaranžoval dárek." Pousmál jsem se. 
"Poslyš, jestli máš hlad, je tu rýže, maso a něco v lednici, když tak si dej. Já moc hlad nemám. Kdyby jsi něco potřeboval, budu v pokoji." Znova jsem se pousmál a nechávajíc ho v kuchyni jsem se rozešel do pokoje. Sundal jsem si budu, ze stolku vzal cigarety, otevřel jsem si okno a zapálil si. Bylo mi jedno, že bych nastydl. Bylo mi dobře, teplý cigaretový kouř co jsem vdechoval mi stačil k tomu, aby mi nebyla až taková zima. Nechával jsem se obklopovat chladem. Zkluboka jsem vdechoval nezdravý tabák a koukal po okolních domech. Po neonových světlech. Měl jsem zhasnuto, takže jsem si mohl na plno užívat okolní krásu nočních ulic.
Proč jsem to jen udělal? Začal jsem se vynit, přemýšlet? Nevím jak to nazvat.
Proč jsem ho políbil? Co se teď změní? Cítím k němu něco, nebo je to jen to tajemno co mě tak láká? Vždyť celý život jsem byl na dívky. I když, jak se to vezme... Hoseok mi taky připadal víc než kamarád, i když on mě bral jen jako kamaráda. Proč jsem ho teda opustil bez rozloučení? Je to snažší? Je snažší opustit blízkého přítele bez rouzloučení? Bez posledního sbohem? Alespoň to blbé číslo jsem mu mohl dát. A Jimin? Znám ho teprve pár dní a neskonale mě přitahuje jeho půvab, jeho tělo, jeho rty, jeho povaha, jeho úsměv. Všechno. A co Cookie? Ten je ze všech nejkrásnější, nejmilejší, chtěl bych ho objímat do konce svých dní. Jeho rty tak měkké a sladké, že se jich nemůžu nabažit. Chtěl bych je okusit ještě jednou, více krát a stejně tak okusit i celé jeho tělo. Co je to se mnou.
Roztřeseně jsem si přiložil zbyteček cigarety do pusy a vdech zbyteček dohořeného tabáku. Típl jsem ji o parapet a bezmyšlenkovitě ji odhodil na chodník pod okny. Položil jsem si hlavu na zkřížené ruce, položené na parapetu a nechal neudržitelné slzy si dělat co se jim zlíbí. Nevzlykal jsem, pouzde nechával živé kapičky slz stékat po tvářích na ruce a následně na plastový povrch parapetu.
Nevnímal jsem okolí, dokud mě po zádech nepohladila jedna malá ručka, nepatřící nikomu jinému než Cookiemu. Škubnul jsem sebou a zadíval se mu do očí. Jeho obličej nesla vlna překvapení, strachu o mě. Pousmál jsem se a setřel si slzy.
"Jsem v po-" Nenechal mě dokončit větu a chytil mě za paži. Dovedl mě si sednout na postel a hned jak jsem si sedl, se posadil i on vedlě mě.
"Víš, říkáš že já mám falešný úsměv, ale podíval si se někdy sám na sebe?" Složil jsem si ruce do klína a svěsil hlavu.
"Máš prvdu, já jsem celý falešný. Ani nevím kdo jsem Cookie." Pousmál jsem se, ale pro sebe.
"Něco ti povím Cookie. Bude se to týkat i dneška, toho co se stalo... Na začátku střední, na jiné škole, jsem měl kamaráda. Byl mi blízký, byl jediný kdo se se mnou přátelil kvůli toho, že sám chtěl. Svěřoval mi svá tajemství, své pocity, vše. Já jemu nesvěřil nic. On mi dal číslo a já ho nepřijal. Nemám s ním kontakt. Víš, měl jsem ho rád, víc než kamaráda. Neuměl jsem si to připustit. Během té doby co jsem se s ním přátelil jsem měl pár dívčích vztahů. Nepřišlo mi divné, že i když jsem byl s tou dívkou, myslel jsem na něj. Teď co jsem se sem přistěhoval, ses objevil ty. Tak neskonale tajemný, roztomilý, tichý, nádherný. Sice nevím co je to láska, ale nejspíš jsem se zamiloval a to tě znám pár dní. Tím ale nekončím. Objevil se tu ještě někdo. Jeden barman. Jeho osobnost, jeho postava, jeho rty, povaha, všehchno mě tak přitahuje, ale přesto nedokážu k němu cítit to čemu se říká láska. Jediný ke komu to nejspíš cítím jsi ty. Jsem zmatený, nevím kdo jsem, co jsem. Celý život byl pro mě falešný."
Dovyprávěl jsem nechávajíc pár neposedných slz téct.

"Jungkook"
Usmál se od ucha k uchu a sám od sebe mě políbil.

Jungkook

... a zároveň i jemu.

Tři kapitoly za tři dny boizz. Divím se sama sobě. Jo a za votes popřípadě komentáře budu neskonale vděčná. Jsem ráda že ten, proud mysli co píšu alespoň někdo čte. Díky <3 

Cake [m.yg ~ j.jk] ✓Where stories live. Discover now