Jmenuji se Kristy Bassová, je mi 16. let a bydlím ve městě Rocksky ve kterém jsem se narodila. Nosím na černo barvené vlasy a mám modré oči, nosím brýle. Nejsem hubená, ale ani ne tlustá i když si to často říkám. Lidé mě odsuzují za můj emo styl, ale mám pár svých přátel na sociálních sítích za kterými pravidelně jezdím.
Co se týká šikany, tak tou jsem si kdysi musela projít, nyní si mě ve škole ani nijak extra nevšímají a prospěch je průměrný, ale snažím se to zlepšit. Taky ráda hraji na kytaru a klávesy, ale poslední dobou se k tomu nemohu dostat.
Dave Wrigth- Takhle zní jméno toho kluka z obchodu. Jméno, při jeho přečtení mi proběhl mráz po zádech. Nečekala jsem na odpověď dlouho, přišla do hodiny. Jaké překvapení, že si se mnou začal psát. Byl milý, ale trochu mě děsily jeho řeči o vraždění. Domluvili jsme si sraz venku, poprvé jsem měla dost nahnáno. Napadaly mě myšlenky jako ,,On mě zabije" nebo ,,Dneska zemřu!", ale výsledkem bylo, že by mi to vlastně nevadilo.
Sraz jsme si dali v centru města před knihovnou. Byla jsem tam první a čekala. Po deseti minutách jsem začínala mít dojem, že nepřijde. Zbytečný obavy, protože přišel. Byl v tom samém oblečení, na tváři měl ten stejný úsměv a očích měl skrytou bolest, s nenávistí se netajil. Mlčky jsem na něj zírala skoro s otevřenou pusou a nechápala jeho existenci v tomhle hnusném městě.
Sraz s ním byl naprosto úžasný. Rozesmál mě a to jsem se dlouho nesmála z plných plic. Ukázal mi část města, no dejme tomu, že jsme objevili část města, kde byl vstup zakázaný a my to tam neznali. Byla sranda ho vidět vysvětlovat, že jsme se tam kdesi u kolejí ztratili. Ten chlap, co na nás mluvil byl v černém autě a koukal na nás jako na dva sebevrahy. Dave za každou větou se smál. Snažila jsem se to pochopit, ale marně. Když jsme se loučili a náš sraz se blížil ke konci, tak jsem se ho zeptala ,,Dave, proč se furt tolik směješ?" Podíval se mi do očí a odpověděl s úsměvem na tváři ,,Protože neumím plakat."
Nechápala jsem,jak někdo nemůže umět plakat. To necítí smutek? Trvalo mi dlouho než mi došlo jeho prokletí.
"Chtěl bych utéct kilometry daleko, ale sobě neuteču..."
YOU ARE READING
Kluk, který se smál
PoviedkyNikdy neuměla žít. Těšila se na smrt a nespočet krát se pokusila o sebevraždu, dokud nepotkala v osudný den JEHO. Nevěřila, že by v tomhle světě poznala někoho, kdo jí ukáže, že život stojí za to žít! Jenže za jakou cenu?
