Vedle mě

•30•

Ruth

Probudí mě tíha Cameronovi ruky kolem pasu. Nevadí mi, když mě má k sobě takhle přivinutou. V jeho náruči se spí moc dobře. Zavrtím se a otevřu oči. Cameron ještě spí, vlasy má roztomile  rozcuchané a na rtech mu panuje úsměv. Takhle bych s ním mohla spát každý den. Upřímně lituji toho, co jsem včera řekla.

Cítím se ale divně, nejsem si jistá, jestli Cam své city ke mně opětuje tak jako já k němu. Jeho úsměvy a možná celý tenhle ani ne moc povedený italský románek byl jen jeho útěk před Elis. Vím, že Elis miloval. A moc. Jen mě děsí to, že bych byla opravdu jen jeho náplast.

Ne, určitě to tak není. Odhrnu Cameronovi z čela pár vlasů, ale ty se na protest zase vrátí na stejné místo. Sluší mu to, i kdyby byl v popelářský uniformě. Přeci jen je to model a trochu ďáběl v jednom. Nad tím se potichu zachichotám. Prohrábnu si vlasy, přehodím nohy přes kraj postele a dojdu k dveřím na balkón. Na pláži není ještě ani noha, všechno se teprve probouzí. Tedy kromě nekonečného vedra, které se ještě zhorší jakmile přistaneme v LA.

Děsím se trochu návratu domů. Líbilo se mi tady, určitě mám v plánu se sem někdy vrátit. Vzpomenout si na pěkné zážitky, přemýšlet o nádherných západech slunce. Plavba lodí, šplouchající vlny narážející do konstrukce. A Cameron. Kdo ví, jestli budeme spolu.

Kolem mě se obmotají dvě ruce. Cameron si mě k sobě těsně přitiskne a zaboří nos do mého krku. Snažím se zklidnit rychle bušící srdce. Nelíbí se mi, jak na něj mé tělo reaguje, je mu se to ale očividně líbí.

,,Dobré ráno," chrapot po ránu má ještě víc sexy než kdy jindy. Ruce přemístí na má rameny a opatrně otočí k sobě.

,,Poslední," vydechnu dřív než mě stačí políbit. Zacuchané vlasy mi zastrčí za uši a přitahuje si mě blíž. Jazykem si žádá o vstup, který mu se studem nabídnu. Ani bych se nedivila, kdyby má pleť teď zářila jasně červenou. Po chvíli ucítím jeho ruce jak sklouzávají níž a níž až jemně ale nečekaně zmáčknou můj zadek. Vyjeknu, ale Cam mě odzbrojí dalšími polibky. Nahmatám jeho tričko a vjedu pod něj rukama. Cítím horkost a zrychlený srdeční tep.

Uvědomím si k čemu se pomalu schyluje. Roztřeseně ho od sebe trochu odtáhnu, přičemž on se na mě zmateně podívá. Cítím se trochu zahanbeně, ale asi na to ještě nejsem připravená. Vždyť spolu máme vztah sotva pár dnů. ,,Nechci nic uspěchat," pohladím ho po tváři a cítím jeho nové rašící strniště.

,,Aha," vyloudí ze sebe, ale přikývne. Usměju se a dojdu do koupelny. Neuvěřitelně si nahmatám spodní ret, který mám celý napuchlý od vášnivého líbání. Podívám se do zrcadla. Nepoznávám se, ta dívka přeci nemůžu být já. Vlasy rozcuchané do všech světových stran, červené tváře a opuchlé rty žadonící po dalším uspokojení. Oči mi divoce září jako šelmě uprostřed noci. Co to se mnou jen dělá?

Vrátím se zpátky do ložnice, kde už sedí na posteli oblečený Cameron a hází ledabyle oblečení do kufru. Dojdu ke skříni, obleču se a naopak od něho vše složím a naskládám tak, aby se kufr dal v pořádku zapnout. Jsem zvědavá jak si s tím povede Cam. Ten ale bez žádných problému kufr zapne a ušklíbne se, když vidí, jak na něj koukám.

,,Nezapomněl sis nic doufám? Určitě se nebudeme vracet," nervózně si popotahuju tílko a znovu zastrkávám do kraťasů.

,,To říká ta pravá," vezme mě kolem ramen, ale překáží mu můj cestovní batoh, který mám přecpaný i oblečením. Nechtěla jsem Cameronovi přiznat, že jsem ten kufr nakonec nemohla zapnout a pár věcí si tak musela dát jinam.  

U recepční vrátíme klíče od pokoje a hurá k letišti. Ovívám si rukou obličej, když čekáme na našeho řidiče. Měla jsem se opět namazat opalovacím krémem, jestli se ke konci dovolené takhle spálím, bude to ještě horší. Zalezu do stínu pod jednu z palem. Nabídnu Cameronovi lahev s vodou a on s vděčně napije.

Řidič má zpoždění, ale přijel. Naposledy z pootevřeného okénka zamávám hotelu (Cameron se samozřejmě směje) a kochám se pohledem na ubíhající krajinu. Možná se mi přeci jen po tom LA stýskalo. Koutkem oka se podívám na Cama, který do sebe zrovna láduje úplně roztklou tyčinku snickers. Doufám, že na mě v nejbližší době nešáhne, jinak ho zaškrtím.

Než se dostaneme k letadlu už jsou skoro dvě hodiny odpoledne. Cesta letadlem by neměla být tak úmorná jak v autě. Zapnu si pro jistotu bezpečností pás a natáhnu nohy před sebe. Vzlétáme pomalu, ale stejně mi zalehne v uších a trochu mi tam piští. Cucám karamelový bonbóny a neunikne mi, jak se vedle mě Cameron culí. Hahaha, fakt vtipný.

Let probíhá pak ale bez sebemenších problémů, žádné turbulence. Tedy kromě letušek, které se pořád ochomýtají kolem Camerona a dožadují se trochu pozornosti. Jemu je to ale očividně jedno a soustředí se na nějaké sepisování. Nenápadně nakouknu do těch papírů, ale trhne s nimi pryč. Tajnůstkář jeden. Nelíbí se mi, když o něčem nevím.

Pobereme všechny kufry a míříme k autu. Nechali jsme ho na menším parkovišti ve vip sektoru. Ani jsem nevěděla, že něco takového existuje, ale pro takové osobnosti jako je Cameron je to asi normální. Když mě obklopí známá vůně toho super ferrari, musím slastí přivřít oči. Nikdy se nenabažím jak Cama, tak i kožených sedaček a osvěžovače vzduchu, který voní po mentolu. Cameron si svůj vůz očividně užívá, a tak sešlápne plyn až k podlaze. Se smykem a zaražením do sedadla vyjedeme z parkoviště.

Oba si užíváme rodného města, které nám chybělo. Ulice jsou v tuhle noční dobu pořád plné, ale ne tak aby se vytvořila kolona. Zastavíme před vilou. Vystoupím jako první a beru ze zadních sedadel pár zavazadel. Nemůžu se dočkat mé postele. Nebo spíš pokoje pro hosty. Možná jsem měl říct Camovi, aby mě vzal domů. Ale je divné, že teď za svůj domov považuji jeho vilu? Je možné, že se cítím v jeho útulném luxusním domě líp, jak v domě u mých rodičů?

Cameron si ani nenamáhá sundat boty a už pochoduje po schodech ke svému pokoji. Z letu jsem celkem unavená a jediné na co teď myslím je spaní. Narozdíl od něj si boty sundám a potichu v ne dostatečně bílých ponožkách dojdu do pokoje a svalím se na postel.

Děkuji pokud furt ještě čtete můj nedokonalý příběh. Do konce zbývají asi dvě kapitoly a až příběh bude ukončený, pustím se do opravy všech chyb. Jinak si také opravdu hodně vážím vaší podpory. Nedokážu vyjádřit slovy své nadšení. Každý hlas, každé follow, komentář nebo zpráva mě zahřeje na srdci. ♥

PrincessJudy