Vedle mě

•11•

Cameron

Probudím se vedle spící Elis. Moje pocity? Zatím žádné, protože hlava mi málem vybuchuje z té náhlé bolesti. Skoro mám pocit, že jsem se opil a jen si na nic nemohu vzpomenout. Vždycky to tak je.

Jenže teď jen cítím obrovskou bolest hlavy. Potřebuji domů. A to hned.

Opatrně nadzvednu peřinu a "opileckým" krokem dojdu až k boxerkám, které se povalují na židli vedle psacího stolu. Zbytek oblečení najdu v koupelně. Ani si nechci vzpomenout na naše milování. Potřebuji jen ibalgin a svou postel.

Seběhnu schody do přízemí a obuji si boty, které jsou ledabyle pohozené v jednom z rohů. Digitální hodiny ukazují něco těsně po osmé. Už chápu proč se mi chce tolik spát.

Venku začíná být tma, když nasedám do svého ferrari a mířím k sobě domů. Teprve potom mi dojde, že v mé vile nebudu sám. Ruth skoro celý den strávila sama. A to u mě ve vile. Podle všeho to nesvědčilo nic dobrýho.

A mám pravdu protože jakmile zaparkuju u vily, všimnu si dvou dalších aut a málem mě trefí infarkt. To si tady udělala svou vlastní párty? A že by mě pozvala? Ne, jenom podpálila barák kvůli svému vaření a zapla repráky na plný pecky.

Divím se, že ulice ještě neohluchla z těch písniček od Ariany. To nemůžou ztlumit?!

Kopnu boty do rohu chodby a pokračuji do kuchyně pro whisky. Na třeštící hlavu mi to nepomůže, ale co mám dělat? Nejdřív musím vyhnat ty holky než mi tady po stěnách namalují červenou rtěnkou srdíčka.

Se skleničkou whisky vypochoduji schody do prvního patra a otevřu bílé dveře. A to co uvidím mě málem pošle na kolena. Je tu skoro celá zoologická! Teda kromě Ruth, která v převleku Mickey Mouse vytřeští oči a se zájmem se podívá mým směrem.

Další tři dívky se povalují na její posteli a řehtají se něčemu, co jedna z nich řekla. Myslím, že to byla ta Presley.

,,Co se to tu sakra děje?" zamračím se.

Ruth po mě hodí polštář, který obratně chytím. Jenže to už se na mě řítí další tři. Rychle vyjdu na chodbu a zabouchnu za sebou dveře. Jsou zfetovaný?

,,,Okamžitě vypadněte z mého baráku! Čekám," zahřmím a prásknu dveřmi mé ložnice.

Čekal jsem půl hodiny, než se vypla ta hlasitá hudba a na schodech ustály kroky pozvaných holek. Ruth mi vrazí do pokoje hned potom, kdy prásknou hlavní dveře. Usmívá se od ucha k uchu, jako by ten výprask ode mě pro ni nic neznamenal.

Sedne se ni kus mé postele a namotá si pramen vlasů na prst. ,,Přemýšlela jsem nad námi," vyhrkne a potichu se zasměje. Nechápu její chování.

,,Chtěl jsi přeci jen přátelství, které stejně časem skončí, ne? A já ti tu nechci překážet. Tak co kdybychom si vyrazili na nějaký výlet, paparazzi by nás spolu vyfotili a tadá, mohla bych pryč," zauvažuje Ruth a očkem se na mě podívá.

Promnu si tvář a svraštím obočí. Jo, byl bych rád kdyby už nikdo neokupoval mou vilu a nesnažil se ji podpálit. ,,Klidně," přikývnu.

Její obličej se rozzáří. ,,Jenže za to něco budu chtít," vyplázne jazyk a utíká k mému velkému plyšovému medvědovi. No, v žádném případě mi nebude brát Felixe! Jenže to už zmizí a běží do svého pokoje.

Následuji ji a skočím za ní do postele, kde v náručí svírá Felixe a mačká ho, co nejvíc to jde. Chudáček můj malinkej! Hmátnu po něm, ale to už se Ruth i s Felixem převalí na druhou stranu a spadnou z postele.

Chechtám se a podávám ji ruku. Tu ale odmítne a sama si sedne zpátky na postel. ,,Tak platí? Slibuji, že ti s Růžovkou nic neudělám," zdvihne dva prsty do vzduchu.

,,Růžovkou?"

,,Její nové jméno," usměje se na Felixe.

Povzdychnu si. ,,Platí, ale budeš se k němu chovat hezky."

Ruth se zakření a lípne Růžovce pusu na čumák.