Little Brother (Marcus & Martinus CZ)

chapter two

Kdyby ho ráno máma doslova nevytáhla z postele, proležel by v ní snad celý den. ,,Jednou začas jste doma a já si vás chci užít, takže žádné vylehávání," strhla z něj peřinu, na což jen nesouhlasně zamručel. Chvíli protestoval, když mu však máma pohrozil tím, že na něj pošle jeho mladší sestřičku, radši bez dalších řečí vstal. Sice ji měl strašně rád, ale její metodu buzení radši vynechal. Už několikrát mu kvůli tomu vythla hrst vlasů.

,,Dole je nachystaná snídaně," mamka na něj pobaveně pohlédla a věnovala mu jeden ze svých nejmilejších úsměvů. Byl rád za to, že je zrovna jejím synem. Byla tak milá a upřímná. Jen matně si pamatoval momenty, kdy by po něm nebo po Marcusovi řvala. Pravda, když opravdu zlobili, sem tam schytali nějakou tu ránu po zadku, ale zaslouženě.

,,Jen se obleču a jsem tam," mrkl na ni, než odešla z pokoje a zavřela za sebou dveře. Přešel k zrcadlu, ve kterém si pečlivě prohlédl svůj odraz. Pod očima se mu houpaly lehce načervenalé kruhy. Během turné mu vždycky chyběl dostatek spánku. Přetáhl si vršek svého nočního pyžama přes hlavu, aby prozkoumal svou hruď. Nějaké buchtičky a svaly na ní byly, to ne, že ne.

Ale k těm Marcusovým mají sakra daleko...

Zmateně zatřásl hlavou. Stále měl v hlavě živou představu bratrova nahého hrudníku. Nedokázal ji kdo ví proč vyhnat ven. Zhluboka se nadechl, když pocítil, jak ho zalévá vlna horka při pouhé vzpomínce.

Radši rychle hrábl do skříně a vytáhl z ní obyčejné tepláky a bílé tričko. Prsty si jen několikrát prohrábl vlasy. Stejně mu však nedržely tak, jak chtěl. Mávl nad tím rukou. Aktuálně se mu nechtělo zdržovat se s gelem na vlasy.

V kychyni již všichni seděli kolem jídelního stolu, na kterém byly nachystané čerstvé ranní palačinky. Rozzářila se mu očka a rychlostí blesku už seděl u stolu a cpal do sebe první porci. Nevšiml si však, že ho s pobaveným výrazem sleduje jeho starší dvojče.

Nemohl si pomoc, přišel mu strašně roztomilý. Zvláštní. Byl mladší jen něco málo o čtvrthodinku a přesto mu připadal jako malý nevinný kluk, co ještě ani pořádně nepoznal svět. Což samozřejmě pravda nebyla, ale už nějaký ten čas na něj tak působil.

Když si Martinus konečně uvědomil, že po něm starší bráška pokukuje, tváře mu během okamžiku zrudly. Ještě víc se sklonil nad svůj talíř, aby ho tak neviděl. Malá Emma vedle něj mu s radostí vyprávěla příhodu, jenž se jí během jeho nepřítomnosti stala, ale absolutně ji nevnímal. Chtěl, ale nešlo to.

Příjemnou rodinnou pohodu vyrušil zvonivý tón telefonu. Gerd-Anne odložila příbor a vstala, aby mohla hovor přijmout. Hned na to ho odešla vyřídit do vedlejšího pokoje.

,,A co máš dneska v plánu?" pohlédl Marcus na mladší sestřičku, než si do úst strčil další kousek palačinky s jahodovým jamem.

,,Chěla jsem se jít projet na koloběžce," radostně poskočila na židli, ,,říkala jsem si, že by jste jeli se mnou a mohli bychom si skočit na hřiště zahrát fotbal."

,,Je mi líto, ale asi vám budu muset tyhle plány překazit," povzdechla si jejich máma, když se vrátila zpátky do jídelny. Krátce pohlédla na svého muže, ale hned na to pokračovala s vysvětlováním. ,,Volala mi Silje, zlomila si při pádu ze schodů obě nohy. Prosila mě, jestli by jsme za ní nepřijeli a týden, dva ji nepomohli, než si na to všechno zvykne..."

,,Ale nemusíme jet přece všichni," zaprotestovala Emma a složila si ruce na prsou.

,,To máš pravdu," přikývla Gerd-Anne, ,,pojedeme já, táta a ty, kluky necháme doma."

,,Ale proč bych tu nemohla zůstat s nimi?!" zamračila se drobná brunetka. To, že byla nejmladší mělo vždycky své nevýhody.

,,Protože jsem to řekla, Emmo," odsekla máma a pohlédla na své dva syny, ,,zvládnete to tu, doufám, sami."

Martinus nepatrně ztuhl. Měl zůstat doma sám? A se svým starším bratrem, který se mu očividně líbí? To se mu nejevilo zrovna jako dvakrát dobrý nápad.

Dřív, než však stačil něco říct, odpověděl za něj Marcus: ,,Jasně, však je nám sedmnáct, ne?"

Máma na něj pohlédla s pozvednutým obočí. Polkl knedlík, jenž mu uvízl v krku a váhavě přikývl. Bylo znatelné, jak se jí ulevilo a hned na to začala s Kjell-Erikem probírat následující kroky.

Tinus pohlédl na své dvojče, díky čemu navázal přímý oční kontakt. Nedokázal se od těch tmavých panenek odtrhnout. Jejich pohledy se do sebe navzájem vpíjely. Po nějakém čase mu oči sklouzly na Marcusovy velké plné rty. Představoval si, jak na ně přikládá ty své, jak jimi opatrně hýbe, aby mu náhodou nijak neublížil. Doslova cítil teplo, které si tak navzájem předávali.

Zatřásl hlavou a natáhl se pro skleničku vody, aby zachránil svůj vyschlý krk. Následujících pár dní bude skutečně zajímavých...

HAPPY BIRTHDAY, MARCUS & MARTINUS!!! ❤️❤️❤️
To je naprosto neuvěřitelný 😭 jim už je 17?!?!
No... Já mám ještě přesně 3 měsíce čas 😅
naštěstí... 🤭
Ale na dveře to už klepe někomu jinému, co Veru? 😏😜
Strašné, jak ty roky ubíhají 🙊🎉
Jinak doufám, že se líbila kapitola 😊❤️
Miluju vás 😍
Mucq 😘