no. 17

1.1K 108 33
                                    

* Výtah se zasekl. Prostě jenom tak zůstal stát na místě. *

„Panebože!!” vykřikl jsem vyplašeně.
„Ten výtah se zasekl!” úplně se mi zatmělo před očima, nemohl jsem uvěřit, že se to vážně děje.
Co teď budeme dělat?

„Hlavně klid, baby, bude to dobrý.” snažil se mě nějak uklidnit Felix, ale nedařilo se mu to. Já byl v tu chvíli stresem a strachem úplně bez sebe a nikdo a nic mě teď někohlo uklidnit.

„Pomozte mi někdo prosím!!” křičel jsem a začal se krčit v rohu výtahu. Měl jsem najednou pocit, jako by se stěny začaly přibližovat mým směrem, kvůli čemuž se začala stupňovat i moje úzkost a strach.

„Buď už v klidu, bude to dobrý, uvidíš.” matně jsem před sebou viděl postavu blonďatého, jak mě chytá za ramena.
A v ten moment světla ve výtahu trochu zablikala, pak znovu a potom vypadla úplně.

Znovu jsem vykřikl, tohle už bylo na moje, už tak dost oslabené, nervy trochu moc. Rozplakal jsem se, měl jsem nervy už úplně v prčicích.
Felix naštěstí pohotově vytáhl z kapsy svůj telefon a rozsvítil ho, takže jsme aspoň něco málo viděli.

„C-co teď budeme dělat?” zeptal jsem se, když jsem se trochu uklidnil a otřel si rukávem trička slzy.

„Zkusil bych zavolat pomoc, ale není tady signál...” zamumlal Felix potichu, takže jsem ho skoro neslyšel.
„Hlavně ale zase nepanikař, určitě si někdo brzy všimne, že je výtah zaseklý a zase ho zprovozní.” dodal trochu víc nahlas.

„Ale než někdo přijde... T-to může trvat hodiny...” odpověděl jsem smutně. Zůstat osamotě zrovna s Felixem, kterého jsem ještě donedávna z celého srdce nenáviděl, ještě k tomu v malé neprostorné kabině zaseknutého výtahu, kde ani nesvítí světla, to je hotová noční můra.

„Určitě to nebude trvat tak dlouho.” ujišťoval mě Felix, i když nejspíš dobře věděl, že to nepomůže. Říkal to jenom proto, abych už byl zticha.

„Nebude? Myslíš? Ale kdoví kdy nekdo přijde na to že výtah nejede a-” nestihl jsem větu odpovědět, protože právě v tu chvíli se ke mě blonďatý přisunul o kus blíž a potom jsem už ucítil jenom to, jak se jeho a moje rty spojily.

Tentokrát jsem ho ale od sebe neodstrčil, jako jsem to udělal tenkrát Seungminovi. Byl jsem na to příliš zaskočený, než abych to udělal. Navíc to bylo i docela příjemné.

Nee, na co to myslím?
Okřikl jsem se v duchu, ale ani po tom jsem se od mladšího neodtáhnul.

Felix začal pomalu pohybovat svými rty a já úplně ztratil hlavu. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem byl ve stresu, nebo tím, že se mi to opravdu líbilo, ale téměř ihned jsem mu začal polibky oplácet.

Ucítil jsem, jak se Felix do polibku mírně pousmál a sjel svýma rukama trochu níž k mým bokům.
Já jsem ho vzal rukama kolem krku a následně vjel prsty do jeho jemných vlasů.

Nevím jak dlouho to trvalo, možná jenom pár sekund, ale mě to přišlo jako celá věčnost.
Potom jsme se od sebe odtáhli a zadívali se na sebe. Najednou jsem se cítil divně. Felix vůbec nevypadal, jako by z toho byl nějak vykolejený, nebo něco takového.

„Aspoň jsi konečně zticha, zlato.” zasmál se, čímž prolomil ticho, vládnoucí mezi námi a zase se ode mě vzdálil.
Nic jsem na to neodpověděl, jenom dál seděl na zemi. Nevěděl jsem, co si o tom mám myslet.

timeskip ~ few hours later

Uplynulo několik hodin, které jsme strávili v celkem nepříjemném tichu, Felix sice sem tam něco prohodil, ale já byl pořád celkem mimo z toho, co se stalo. Ani jsem nevěděl, co jsem vlastně cítil a Felix mi v urovnávání mých myšlenek svou přítomností rozhodně nepomáhal.

Díky bohu, po těch pár hodinách konečně přišli technici a výtah zase zprovoznili. Hned jak se dveře kabiny otevřely, zvedl jsem se ze země a vystřelil ven. Chtěl jsem se co nejdřív dostat od Felixe pryč a všechno si urovnat.

×××

heyy ještě to není zdaleka u konce, ještě nevíme, jestli spolu hyunjin a felix opravdu budou...
přece jenom, pořád jsou tady ještě chan, jisung, minho a ostatní boiz ze stray kids ya know xdd

btw ten obrázek v médiích je neskutečně roztomilej, docela z něho nemůžu uwu

Vaše Kačii :**

lolita doll // hyunjin x ot8Kde žijí příběhy. Začni objevovat