lolita doll // hyunjin x ot8

no. 6

felix's point of view

Nechal jsem Hyunjina odejít do třídy. Stejně jsem si musel ještě před začátkem hodiny něco vyřídit.
To něco se týkalo Jisunga. Štvalo mě, jak moc se motá okolo Hyunjina a já mu v tom hodlal jakýmkoliv způsobem zabránit.

Proto jsem se vydal k jeho třídě. Učitelka, která měla mít jeho třídu, ještě nepřišla, takže jsem na něho mávnul, aby šel za mnou na chodbu. On vstal že svého místa a udělal, co jsem po něm chtěl.

„Co se děje, Lixie?" zeptal se mě zmateně.

„Co zkoušíš na Hyunjina? Chtěl bys ho, huh?" vypálil jsem rovnou bez nějakých zbytečných řečí na svého zmateného kamaráda naštvaně.

„Jo, líbí se mě a co má být? Však víš, že se mi líbí kluci, nemůžu za to." bránil se, nejspíš zaskočený mým chováním.

„O to nejde." odpověděl jsem stroze.
„Jde o to, že on je můj. A ocenil bych, když by ses mi kolem něj přestal motat."

„Prosím?" teď už nevypadal jenom zmateně, ale taky naštvaně, stejně jako já.
"Nemůžeš mi přece jenom tak říct, abych ti ho nechal, když na něho mám crush!"

„Nemůžu?!" zeptal jsem se ho výhružným tónem. A byl bych ještě něco dodal, jenže jsem spatřil, jak se našim směrem valí učitelka. Takže jsem Jisunga pouze propálil dalším nenávistným pohledem a odešel směrem ke své třídě.

Rozhodl jsem se, že tu včerejší myšlenku, že se Hyunjinovi nebudu vtírat, zavrhnu a prostě udělám všechno pro to, aby byl můj.

hyunjin's point of view

„Chyběl jsem ti, baby?" ozval se vedle mě najednou Felixův hlas. Jenom jsem mírně zavrtěl hlavou na znamení nesouhlasu a dál se ho snažil ignorovat. On si ale ani tak nedal pokoj.

„Ale notak, zlato~~" řekl svým hlubokým hlasem a nahnul se ke mě o něco blíž. Teda vlastně o hodně blíž. Až tak blízko, že se jeho rty skoro dotýkaly mého ucha.
„Já vím že ano~" zasmál se a mírně mi zkousnul můj ušní lalůček.

„Hey, můžeš mě už konečně prosím nechat?" řekl jsem mu šeptem. Začínal jsem z jeho chování být víc vytočený, než vyděšený a už jsem mu takovéhle chování nechtěl trpět.

On by ale stejně nejspíš nepřestal, když by ho učitelka najednou nenapomenula.
„Lee Felixi, mohl bys laskavě přestat obtěžovat svoje spolužáky a začít se soustředit?" vyjela po něm a on se ode mě s protočením očí konečně odtáhl.

~

Uplynulo několik dalších hodin, které jsem nějak přežil a potom měla být pauza na oběd. Myslel jsem, že budu obedvat sám, stejně jako předešlý den, ale kvůli zavibrování telefonu v mé kapse, se moje plány mírně změnily. Psal mi totiž Jisung.

Han JiSung: ahooj, máš teď oběd? ^^

Me: jojo, proč?

Han JiSung: já jenom, jestli bys nechtěl jít náhodou na oběd se mnou a mýma kámošema

Me: tak dobře ^^

Han JiSung: okay ((:
Han JiSung: jenom...
Han JiSung: půjdeme asi jíst ven, když máme tak dlouhou pauzu, takže pojď za náma mě vchodu ^^

Me: dobře, jdu tam

Trochu jsem se upřímně bál seznamování s Jisungovými kamarády, ale řekl jsem si, že když se s nimi Jisung baví, tak to budou nejspíš lidi jemu podobní a s těmito myšlenkami jsem se vydal k východu ze školy.

Když jsem tam došel, ihned jsem spatřil celkem velkou skupinu chlapců, mezi kterými jsem jsem rozpoznal pouze Jisunga, Chana a... panebože to ne. Byl mezi nimi i Felix.

Nejradši bych se v tuto chvíli otočil a utíkal se najíst do školní jídelny, jak jsem měl původně v plánu, ale už na to bylo pozdě.

„Ahoj Hyunjinnie!!" zavolal na mě totiž Jisung, jenom co mě uviděl a zamával na mě.

„A-ahoj." řekl jsem trochu stydlivě a sklopil hlavu.

„Nemusíš se stydět." pošeptal mi Jisung a hned na to se obrátil na ostatní.
„Jo, kluci, tohle je Hyunjin." představil mě s úsměvem. A následně začal představovat mě všechny ostatní, takže po tom, co domluvil, jsem znal další čtyři chlapce. Konkrétně Changbina, Minha, Seungmina a Jeongina.

Všichni vypadali moc sympaticky, takže jsem byl rád, že půjdu na oběd s nimi. Jediným problémem tady byl Felix.

×××

pardoon že jsem dlouho nic nevydala a taak, neměla jsem moc náladu na psaní, znáte to xd

každopádnee doufám, že jste to nepřestali číst ještě a že se vám část líbila ^^

Vaše Kačii :**