lolita doll // hyunjin x ot8

no. 16

* Měl jsem z toho trochu obavy, ale doufal jsem, že opravdu dodrží to co řekl. Že se tam opravdu budu moct umýt a dát si na obličej make-up, pak mu povím co se stalo a budu moct jít. *

Celou cestu až k němu domů jsme oba mlčeli. Upřímně mi to ani nějak moc nevadilo, byl jsem rád, že se mnou nechce rozebírat nějaká osobní témata a navíc já sám nevěděl, o čem bych s ním měl mluvit.

Po ne příliš dlouhé době jsme dorazili k vysokému paneláku, kde jsem také zastavili.
„Tak, tady bydlím.” prořízl Felix svým hlubokým hlasem stávající ticho a vytáhl z kapsy menší svazek klíčů. Jedním z nich následně odemkl vchodové dveře a vstoupil na chodbu. Já ho jen tiše následoval.

„Bydlím až úplně nahoře, takže pokud se ti nechce šlapat až nahoru, zlato, tak budeme muset výtahem.” upozornil mě Felix jenom tak mimochodem a vydal se k výtahu. Mě se v tu chvíli stáhl žaludek.

„V-výtahem?” dostal jsem ze sebe. Výtahy jsem nenáviděl. Měl jsem v nich vždycky hroznou klaustrofobii a vždycky jsem se bál, že se výtah někde zasekne a já se nebudu moct dostat z toho příšerně malého prostoru ven.

„Joo, bojíš se snad?” zeptal se mě s tím svým typickým úšklebkem na tváři blonďatý chlapec naproti mě.

„S-samozřejmě že ne.” snažil jsem se zatvářit aspoň trochu sebejistě, ale k mé smůle mi to nevyšlo. Doufal jsem, že si Felix mého vyděšeného pohledu a roztřeseného pohledu nevšimne, ale to by asi musel být slepý. Člověk nemusel být až tak vnímavý aby mu došlo, že se mi strachem úplně podlamují kolena.

Než mi Felix stačil odpovědět, výtah už přijel do přízemního patra, ve kterém jsme se nacházely a jeho dveře se otevřely.

„Tak pojď zlato, slibuju, že se ti nic nestane.” pronesl Felix, když výtah zaregistroval, pevně mě chytil za ruku a začal mě táhnout dovnitř.
Věděl jsem že nemá cenu se bránit, proto jsem se proti své vůli nechal vtáhnout do výtahu.

Když se Felixovi povedlo dostat mě do kabiny, natáhnul se ke tlačítkům s čísly pater a zmáčknul knoflík úplně nahoře. Dveře výtahu se následně zavřely, kabina sebou trochu trhla a následně se pomalu rozjela směrem vzhůru.

Chvíli všechno probíhalo v pohodě. Výtah se stále svým tempem sunul nahoru a moje klaustrofobie se zatím moc neprojevovala. Jenom jsem zhluboka dýchal a snažil se zůstat úplně v klidu.

Až po nějaké době, po kterou jsem se zavřenýma očima stál v rohu a snažil se udržet v klidu, jsem si všiml, že na mě Felix celou tu dobu kouká.

„Ty máš z výtahů asi pořádnej strach, co babe?” zeptal se mě a tím narušil stávající ticho.

„M-možná?” odpověděl jsem trochu nejistě. Nechtěl jsem na sobě nechat znát strach, ale prostě to nešlo.

„Je fakt rozkošný jak se to snažíš skrýt.” zasmál se a přiblížil se ke mě o něco blíž.
Nebo se mi to jenom zdálo?
Ne, nezdálo, byl opravu o něco blíž než předtím.
Potom se posunul o další kousek...
A o další...
Ještě o kousek...
Už byl ode mě jenom několik málo centimetrů. Opřel svoji ruku k stěnu vedle mě a já jenom stal jako opatřený na místě. Ale nebránil jsem se. Necítil jsem žádnou potřebu se bránit.

Naše nosy už se téměř dotýkaly, když v tom sebou výtah prudce trhnul, kvůli čemuž se ode mě Felix trochu vzdálil.
Původně jsem si myslel, že to je jenom kvůli tomu, že už jsme na místě, ale když se dveře delší dobu neotevíraly, došlo mi, že to tak nejspíš není. Výtah se zasekl. Prostě jenom tak zůstal stát na místě.
Stala se věc, které jsem se tolik obával...

×××

omlouvám se že dnešní část je o něco kratší než normálně, ale já to musel ukončit tady 😅

jinak, nezdá se vám, že se vztah hyunjina a felixe o něco zlepšil?? xd

Vaše Kačii :**