lolita doll // hyunjin x ot8

no. 3

Další hodina uběhla celkem v klidu. Felix pořád vypadal nějak naštvaně. Zajímalo mě, co mu je, ale ne natolik abych se ho na to ptal. Nějak jsem necítil potřebu s ním o tom mluvit.

Každopádně, po pětačtyřiceti minutách hodina konečně skončila. Tentokrát už trochu víc v klidu než minule jsem si sbalil svoje věci a podíval se na rozvrh. Další hodinu jsme měli mít tělocvik.

V duchu jsem si povzdechl. Nenáviděl jsem sport víc než cokoliv jiného. Neměl jsem ale na výběr. Takže jsem byl donucen utíkat do šaten a převlécu se mezi ostatními kluky do svých růžových legínů a stejnobarevného crop topu.

(a/n: samozřejmě že neměl tak tmavou pleť a takový boobs ale chápete xdd)

Bylo mi neskutečně nepříjemné, jak na mě všichni upírali svoje pohledy, ale i tak jsem se nakonec nějak zvládl převléci a po zazvonění se společně s ostatními dostat do tělocvičny.

Úplně na začátku hodiny mě učitel přivítal, říkal mi takové ty uvítací řeči, které jsem ani moc nevnímal. Po dokončení jeho krátkého proslovu jsem mu poděkoval za přivítání a mírně se poklonil, jenom tak, aby se neřeklo.

Každopádně, hned jak domluvil, začala hodina a my dostali za úkol hrát nějakou míčovou hru, jejíž pravidla jsem absolutně nepochopil. Proto jsem se taky po tělocvičně jenom zmateně motal a nemohl se zorientovat. A taky proto se stalo to, co se stalo.

Prostě, zrovna jsem očima pátral po tělocvičně, abych zjistil, kde se právě nachází míč, když v tom najednou jsem někoho zaslechl volat 'pozor!' a hned na to mě míč zasáhl do hlavy a já spadl na zem.

chan's point of view

„Pozor!” křikl jsem na toho kluka v růžovém, nejspíš z nižšího ročníku když jsem uviděl, jak Jeongin hodil míč přímo jeho směrem, ale on byl úplně mimo.
Vůbec mě nevnímal a míč ho ve velké rychlosti trefil do hlavy.

Učitel, který hru celou dobu sledoval, k němu hned přiběhl a následně se kolem něj seskupila i většina třídy.

Ten kluk byl díky bohu vzhůru a vypadal plus mínus v pořádku, jenom mu trochu tekla krev z nosu, ale učitel rozhodl, že bude nejlepší, když půjde na ošetřovnu.

„Chane? Mohl bys pomoct Hyunjinovi dojít na ošetřovnu?” zeptal se mě učitel najednou a tím mě tak nějak vytrhl z mých vlastních myšlenek.

„Jistě.”odpověděl jsem a popošel k tomu klukovi- nejspíš Hyunjinovi- který stále seděl na zemi.
„Tak pojď.” řekl jsem a pomohl mu vstát.

hyunjin's point of view

Přišel ke mě nějaký kluk, kterého učitel zavolal, aby mi pomohl dojít na ošetřovnu a podal mi ruku, aby se mi lépe vstávalo.
Vděčně jsem ji přijal a postavil se na nohy. Trochu se mi zamotala hlava, ale nějak se mi s jeho pomocí povedlo dostat ven z tělocvičny na chodbu.

Cestou po dlouhé chodbě se mi pořád hrozně motala hlava, ale snažil jsem se to nějak ignorovat. Dlouho to ale bohužel nešlo. Po nějaké chvilce se mi úplně zatmělo před očima a nebýt toho kluka, co šel se mnou- jehož jméno mi mimochodem nějak uniklo- už bych ležel na zemi.

On mě ale naštěstí včas chytil a znovu mi pomohl na nohy.

„Jsi v pořádku?” zeptal se mě.
Jenom jsem pokýval hlavou, protože jsem se na nic moc jiného nezmohl.

„Moc na to nevypadáš.” podotkl.
Na to jsem nic neodpověděl, protože jsem v danou chvíli netušil, co mu na to mám říct.

„Pojď sem, vezmu tě do náručí a donesu tě tam.” nabídl se mi a já znovu jen přikývl. Nějak jsem nemyslel na to, jak trapné to vlastně bude.
Vlastně, dřív než jsem nad tím mohl začít přemýšlet, vyzdvihl si mě do náruče, jako bych skoro nic nevážil a vydal se po chodbě dál.

Stydlivě jsem si obmotal svoje ruce okolo jeho krku a zabořil si hlavu do jeho hrudníku. Bylo to hrozně příjemné a monotónní zvuk jeho bot narážejích v pravidelných intervalech do podlahy mě uspával, takže jsem cestou na ošetřovnu v jeho náručí usnul.

×××

okee, tak přišel na scénu chan, yaay!! xdd

jinaak, líbí se vám to pořád? kdo ještě si tady dokáže naprosto živě představit hyunjina v té roli jakou tady má? xd

Vaše Kačii :**