The Other Ones

Záznam hořlavé opice

,,To že se stalo?" vykulí nechápavě oči Clint. Jen přikývnu a odložím prázdný hrnek od kakaa, který mně i Maddy Steve přinesl.

Posadím se na sedačce do tureckého sedu a přitáhnu si deku blíž k tělu.

,,Jauvajs!" vyskočím, když mě do boku dloubne můj mobil a v tu chvíli mě trkne, že jsem úplně zapomněla na nahrávání.

Vyndám telefon ven a stále nahrávající aplikaci vypnu. Poté se rozhlédnu okolo.

,,Myslím, že něco mám. Je to hodně rozmazané a nahrávka nejspíš bude zkreslená a tlumená mou kapsou ale... Je to lepší, než nic." pronesu po chvíli zkoumání jedné z fotek Toho druhého.

Steve se ke mně nakloní, aby viděl na displej a zamračí se.

,,Jarve, dokázal bys tyhle fotky a tu nahrávku dostat k sobě a trochu je vylepšit, aby si s tím mohli Tony s Brucem trochu pohrát? Třeba jim to pomůže v navazování kontaktu s tou lodí." zeptám se do prostoru a za pár vteřin už se před námi ve vzduchu vznáší světle modrá obrazovka s vcelku ostrou a zesvětlenou fotkou té ušaté opice.

,,To přijel cirkus, nebo co?" ozve se nám za zády posměšně Starkův hlas.

,,Ne, pane. Tohle je jedna z fotografií mimozemské bytosti, pořízená slečnou Brandy." vysvětlí pohotově Jarvis.

,,No tak to mě podrž." vykoukne zpoza stěny do chodby i Brucova hlava.

,,Vše už máte v počítači v laboratoři." promluví Jarv znovu, čímž zapříčiní zběsilý úprk těch dvou zpět do útrob jejich laborek.

,,Tak, to bychom měli." zamumlám si pro sebe a podrbu Prskavku, která se uvelebila na mém klíně, za ušima.

,,Víte kde přibližně jste se s ním setkaly?" posadí se vedle mě Nemo. Jen zavrtím hlavou.

,,Na to byla moc tma. Jsem ráda, že jsem cestou do něčeho nevrazila." zamumlám, matně si rozvzpomínajíc na nějaké klíčové věci, které by mohly naší polohu přiblížit.

,,Jarvisi, dá se z trasy jejího mobilu najít to místo záznamu?" zkusí to tedy jinak.

Jarvis přitaká a za chvíli se mi v mobilu otevře mapa, na níž v jednom místě bliká červený puntík, jakožto cíl cesty.

,,Dobrá. Bucky, jdeš se mnou?" vstane Steve z gauče a koukne po svém příteli. Ten přikývne a zamíří do předsíně.

,,No tak to moment. Jdu s vámi." rozohním se a vyskočím na nohy tak prudce, až vyděsím katapultovanou Prskavku, jež dopadne na křeslo naproti, kde se stočí do klubíčka a spí dál.

,,Flexibilní oř." povzdechnu si spokojeně a poklusem doběhnu ty dva.

,,V žádném případě nepřipadá v úvahu." zamítne to Nemo okamžitě a odstrká mě zpět ke gauči.

,,No to teda v každém případě připadá v úvahu. Já se s ním potkala, já ho nahrála a je to můj mobil. Jdu s vámi. Navíc chci vědět, co se stalo se všemi těmi lidmi, což můžeme cestou taky očíhnout." založím si ruce na hrudi a buldozeřím krokem se do Steva navezu. Samozřejmě neúspěšně.

,,Nech ji, Steve. Je lepší ji mít pod dohledem, než pak někde lítat po městě a hledat ji, když se rozhodne to najít na vlastní pěst. Je jako ty." přidá se na mou stranu James a položí mi s pobaveným úsměvem ruku na rameno.

Věnuji mu jeden ze svých vděčných, zářivých úsměvů a stočím ke Stevovi štěněčí pohled. Ten si opravdu procítěně povzdechne a poté zamračeně svolí.

,,Co jsem komu udělal, že se proti mně spikl můj nejlepší přítel s mou holkou?" zaúpí zmoženě cestou do improvizované předsíně, zatímco my s Buckym si vyměníme nadšené, vítězné pohledy. Asi ho budu mít i ráda.

-

Venku byla snad ještě větší zima, než když jsme tu byli poprvé. Tentokrát jsme se nerozdělovali a svorně došli po trase v mém mobilu až na ožehlé místo určení.

Po té věci však nebyla ani stopa, tedy kromě mastného fleku uprostřed chodníku tam, kde vzplál.

,,Hádám, že tohle našim mozkům brát nebudeme." ohrnu nad tím znechuceně nos a oklepu si botu od kousku té hmoty.

,,Ne, to tedy nebudeme. A kdyby to přeci jen tak moc chtěli, mohou si vzít tvou botu." navrhne s úsměvem James a ukáže na zem k mé začernohmotované tenisce.

,,Pokud už jste skončili, můžeme jít zkontrolovat nějaké byty, abychom zjistili, kde všichni lidé jsou." pronese Nemo pobaveně. Jen kývnu, s opovrhujícím výrazem ve tváři našlápnu více toho hnusu pro Tonyho a Bruce a následuji ty dva do prvního domu, který nám přijde do cesty.

-

K našemu štěstí jsme všechny našli spát v jejich postelích. Neptejte se, jak jsme se dostali dovnitř, protože jemní jsme k těm dveřím opravdu nebyli. Tedy především ne James, ten svou levou rukou urval kliku a následně se ramenem proboural dovnitř.

Zdá se, že všichni se v obraně proti nedostatku světla a tepla a všeho, odebrali do jisté formy hibernace. Nevíme, zda dobrovolně, či s přičiněním Těch druhých, ale je to lepší, než kdyby kvůli tomu všemu začala genocida.

Zadumáni a ztraceni ve vlastních myšlenkách jsme se vrátili do Toweru. Maddy jsem našla spát s Prskavkou na gauči, proto jsem je přikryla dekou a šla najít vědátory, abych jim předala svou tenisku se zbytek mimozemšťana.

Následně se usadím na křesle naproti pohovce a zadumám se nad tím, proč tohle všechno.

,,Možná už vím, proč nám vyhodili elektřinu a odřízli nás od slunce." vyhrknu najednou do poklidného ticha, čímž přilákám všechnu pozornost znovu na sebe.

,,Vážně? Proč?" přižene se Bruce s Tonym z vedlejšího pokoje. Jak to jenom dělají? To nás monitorují?

,,Nemají rádi teplo a sluneční světlo. Hádám. Ale co je stoprocentně jisté, nemají rádi elektřinu. Podle mě je dokáže zabít, je to jejich slabina. Když jsem to do toho, co jsme potkaly s Maddy venku, napálila taserem, začal hořet. Myslela jsem si, že je to kvůli pepřáku, ale ten přeci hořlavý není!"

,,Ty jsi ale hlavička." usměje se nadšeně Bruce a poplácá mě jemně po hlavě. Pobaveně se zaškaredím a jen sleduji jak odplachtí, s pláštěm v zádech, do laborky.

,,No, ráda jsem pomohla."