The Other Ones

Ti druzí

,,Cože?"

,,Slyšíš správně." kývne Bruce a posune si brýle na nose. Já ho však se sklopenou hlavou k desce stolu a mávnutím ruky vyvedu z omylu.

,,Ne, neslyším vůbec, protože se tady pan playboy chichotá při prohlídce části časopisu, která je věnována jemu. No nekoukej tak, Starku. Měl bys to brát trochu vážně, je to opravdový problém. Nemrač se a laskavě odhoď ten magazín, nebo po tobě něco hodím já." snažím se donutit našeho génia, aby se připojil k vysvětlování toho, co vyluzuje ten hrozný zvuk, který nás všechny vzbudil.

,,Pohni, zdržuješ. Koukej na to. I stoletý voják se pohybuje rychleji než ty. Prohrál bys závod i se zpopelněným lenochodem v sítku." zabrblám otráveně, když se k nám podmračený Tony neochotně doplazí, zatímco se nenávistně mračí na chudáka Jamese.

,,Ta věc vypadá jako nějaká kosmická loď. Nevím přesně jaké má úmysly, ale mezi lidmi se o nich - ať už jsou cokoli zač - začíná mluvit jako o Těch druhých." zopakuje Bruce nepříliš nadšeně své zjištění.

,,No, aspoň to není vy-víte-kdo." zamručí Clint mrzutě a znovu, už snad po dvousté, se pokusí srovnat si to vrabčí chrchlohnízdo, co má na hlavě.

,,Nech si toho." spraží ho Nat okamžitě pohledem a dál zaujatě poslouchá výklad. Nechce se mi takhle brzo po té první věci řešit hnedka další. Nepříliš dobře naladěná se bokem opřu o stůl, ruce založím na hrudi a střelím pohledem po všech přítomných.

,,Jak můžeme zjistit víc? Dá se k nim dostat?" protrhne následné ticho Steve, který se postaví přímo za mě a položí mi ruku na bedra.

,,To je právě to." vyskočí Bruce od stolu a žene se kamsi ke zdi na druhé straně místnosti. Nechápavě si ho přeměřím pohledem, když na ni dvakrát zaťuká. Kousek od plochy stěny se objeví světle modrý hologram, na kterém profesor něco vyhledá a poté nám pustí nějaký záznam.

,,Zkoušel jsem tam poslat jeden z upravených vojenských dronů na prozkoumání nepřátelského terénu. Jenže se zdá, že ta věc má okolo sebe nějaké rušivé ochranné pole, skrz nějž se naše sledovací zařízení nedostanou." pronese posmutněle. 

Záznam je k naší smůle velmi tmavý a až na malý kužel světla, jdoucí z dronu, který osvětluje úzkou část před ním, není vidět v podstatě nic. Loď našich nezvaných návštěvníků se zdá vyrobená z nějakého matného, tmavého materiálu, jež se nepodobá žádnému, který jsem kdy v životě viděla, ale toto posouzení nechám na našich geniálních mozcích. Já se v tom moc nevyznám.

,,A co..." načne culící se Tony otázku, ale Bruce ho vrtěním hlavy zastaví.

,,Ne, ani Iron manův oblek se přes tu bariéru nedostane. Roztrhalo by tě to na kusy, Tony. Ten dron to, při násilnějším pokusu o vniknutí za bariéru, roztavilo. Nepokoušej to." mírní ho klidným hlasem.

,,A když ho vylepším?" navrhne Stark, ochoten zkoušet všechny možné varianty.

,,Tony, nevíme, čeho všeho je to schopné ani co přesně to je. Nedělej blbosti a raději mi pomoz vymyslet to, jak se s Těmi druhými spojíme." zamítne to rázně Banner a starostlivě se zamračí.

,,Chcete s nimi navázat kontakt a komunikovat?" vyvalí Maddy oči v naprosto uchváceném gestu. Bruce pokrčí rameny.

,,Vzhledem k okolnostem moc jiných možností nemáme." kývne hlavou a mávnutím ruky nechá hologram na zdi zmizet.

,,A co budeme dělat my?" ozve se kousek od nás Jamesův hlas. Stále se distancuje, je to trochu divné, ale na jednu stranu to docela chápu.

,,Vy nic. Budete čekat a hlásit nám všechny změny, pokud nějaké nastanou. Není moc možností, co by kdokoli z nás mohl udělat. Teď jen musíme doufat, že se nechystají nás všechny bez varování vyhladit." odpoví mu Bruce jako na trní a s Tonym v zádech se vydá znovu do svých laboratoří.

,,Tolik k našemu volnu." zabručím nevrle a zamračím se jako bouřkový mrak.

,,Ale jdi. Aspoň se nebudeme nudit." zakření se na mě Ben a prkenným krokem se vydá směrem k pokojům. Zamračeně si ho podezřívavě prohlédnu, stejně jako Madison, s níž si poté vyměníme nechápavé pohledy.

,,Tohle se mi nelíbí." zachumlám se do trika a pohled zabodnu do míst, kde před chvílí Ben zmizel.

,,To nikomu, Brandy. Ale nic jiného teď opravdu nemůžeme dělat." ozve se mi za zády znovu Steve. Jen trhnu hlavou a dřepnu si k nervozní Prskavce, která se mi celou vahou opírá o pravou nohu.

Lehce ji poplácám po krku a pohladím po uších, stažených k hlavě.

,,Copak je, holka? Vidíš? Ani Prskalinda z toho nemá dobrý pocit. Ještě jsem ji nezažila takhle nejančící." vzhlédnu k blonďákovi, co se nade mnou sklání. Jen se zamyšleně zamračí a kývne.

,,Bohužel ale mě nenapadá nic, co bychom s tím mohli udělat." pronese po chvilce přemýšlení a pokrčí rameny.

,,Ale mně ano." vstanu a rozhlédnu se po ostatních, kteří nás zaujatě sledují.

,,Půjdeme prozkoumat město, jak jsou na tom ostatní lidé. Musíme nějak zabránit případnému chaosu. Protože lidé začnou brzy šílet, z té věčné tmy. Blackout není sranda." řeknu rázně, zhasnu v obýváku a z duté podnožky vytáhnu několik baterek a čelovek.

,,Kdo jde se mnou?"