The Other Ones

Nový přírůstek

,,Tony, uklidni se, prosím tě!" bylo první, co jsem slyšela, když jsem se přiblížila ke dveřím do obýváku. Natasha se pokoušela zklidnit agresivního miliardáře a já chtěla za každou cenu vědět, co ho donutilo udělat z playboy zajíčka krvelačnou čivavu.

,,Ne, neuklidním! Co tady sakra dělá?" vzteká se Stark a nebýt Thora, který ho zezadu drží za pas ve vzduchu (mimochodem Tonyho chodidla jsou někde v úrovni Thorových holení), zatímco Tony sebou mrská jak vzpurná ryba na vlasci, asi by nového návštěvníka pokousal.

,,Nechci dělat problémy." zazní tichá obhajoba odněkud od výtahu. Kouknu tím směrem a překvapeně vyvalím oči. Ve stínu chabého osvětlení se krčí mohutná postava, oděná do černého, se sklopenou hlavou a vlasy spadanými do obličeje.

,,Winter soldier." zašeptám fascinovaně, čímž na sebe strhnu veškerou pozornost.

,,No co? Koukala jsem na filmy..." obhájím se kvapně a udělám pár kroků k návštěvě, kam už mezitím dorazil svým raketovým tempem Steve, který div Wintera nerozdrtil v železném objetí supervojáka.

,,Jsem James, už ne Winter soldier, ale to nevadí." koukne na mě poté hnědovlasý muž, když ho tlapkal obecný konečně pustí a natáhne mým směrem ruku.

,,Bra-..." nedokončím větu, protože se kolem mě s pisklavým ržáním prožene flekatá šmouha a sejme Jamese bez varování na zem, kam s hlasitým zaduněním dopadnou. 

,,A já myslela, že supervojáci jsou stabilnější." zamumlám zamyšleně, shodím ze sebe deku, odstrčím Prskalindu a pomůžu Jamesovi na nohy, zatímco Steve našeho divokého, vítacího, hlídacího poníka drží zkrátka.

,,Jsem Brandy. Ale přátelé mi říkají 'Ty mrcho líná', těší mě." James na mě vyvalí oči a konečně pustí mou ruku, se kterou lehce zatřásl.

,,I-i mě, myslím."

,,Kde ses tu vzal?" vyzvídá okamžitě Nemo, drže v náručí zmítajícího se poníka.

,,Vzpomněl jsem si na tebe a zkusil tě najít." odvětí tichým hlasem James. Všichni zůstanou jen vyjeveně civět, včetně Steva, kterému se v očích lesknou slzy dojetí. Nebo že by to byl ten alkohol? Každopádně jsem se tedy musela znovu vymáčknout já, ačkoli mě za to Tony asi umlátí starodávným kotlem, který schovává na střeše.

,,No. Vítej doma, Jamesi." tomu se na tváři roztáhne nadšený úsměv, zatímco ostatní mě provrtají nasupenými pohledy.

,,A teď se laskavě pojďme zaměřit na to, co se to sakra děje venku." trhnu následně hlavou směrem k oknu, div si nevyšroubuji krk a odtáhnu Prskavku za ocas do obýváku.

,,Co se děje venku?" nechápe Bruce a uhladí si nervozně košili.

,,Blackout." předběhne mě ve vysvětlování Stark a nakráčí si to přímo doprostřed společenky, kde si sedne na stůl. Ach ta elegance a slušné vychování... 

,,Jak?" vyhrknu, sednu si na opěradlo gauče a pozadu zahučím do jeho útrob, takže mám vše vzhůru nohama.

,,To netuším. Kdybych věděl, co se stalo, asi se to hned pokusím napravit, ne?" osopí se na mě nerudně, za což si vyslouží varovný pohled od Nema. Stark na to však nedbá a s naštvaným mručením začne proklikávat hologram, který mu Jarvis strčil přímo před nos.

Jen nad tím mávnu rukou, abych Steva uklidnila a zkřížím nohy v kotnících, zatímco sleduji našeho génia při práci. Chcete-li tomu tak říkat.

,,Vypadá to, že jsme jediná budova, s funkčním elektrickým proudem." pronese hrdě a sám pro sebe se uculí. ,,No, tohle chvíli potrvá. Rogersi, ukaž svému pinčlovi pokoj pro hosty... Ostatním přeji dobrou noc." zamumlá od plánu, pro jistotu mu nevěnuje ani letmý pohled a odkráčí, s hologramem za zády, do své pracovny.

,,Tohle bude ještě sranda..."

-

Nevím kolik bylo hodin, ani jestli bylo ráno nebo ještě noc, když se zvenku ozval odporný, otravný chrčivý zvuk. Připomínal mi motor nějakého nadupaného sporťáku nebo motorky.

,,Jakej blbec jezdí okolo baráku na motorce, jen aby prudil lidi?" zaúpím zoufale, když zaslechnu ten hučivý, vrčivý zvuk znovu, jak se vzdaluje a znovu přibližuje.

,,Netuším, ale kdybych měl motorku, jsem to já." zamumlá vedle mě Capův chraplavý hlas, jeho majitel mě obejme pevněji a vlepí mi letmou pusu ze strany na krk.

,,Tak to bych tě sestřelila..." zabručím a s pištěním ho od sebe odstrčím, na krku jsem hrozně lechtivá a funění na něj nebo do ucha výsostně nesnáším.

,,Tak to už dávno, ne?" pobaveně se na mě zahledí, když se nadzvedne na jednom lokti.

,,Kdybys mi jezdil pod oknem, jen abys dělal rámus, našila bych do tebe celej zásobník, i kdybys už nežil. Takhle ti to řeknu." uculím se a on vyzývavě pozvedne obočí.

,,Ať je to jakkoli, chci zjistit, kdo tu věc vyluzuje, abych ho mohla zmrzačit. Půjčíš mi své frisbee, broučku?" zamrkám na něj řasami a udělám prosebný kukuč. Chvíli na mě vyjeveně zírá a pak se dá do smíchu.

,,Ty jsi vážně nemožná."

KONEČNĚ se mi podařilo se k tomu dokopat... :'D Slibuji, že přes prázdniny se doba vydávání zkrátí a nebude trvat takhle dlouho dát na odiv světu i pokračování. No, snad jste si užili čtení a ahoj u další kapči! <3