Sedím na poslední přednážce před Vánočními svátky a snažím se do hlavy dostat co nejvíce informací abych se celé svátky k učení nemusela dostat jenže vše mi to ničí starosti které za poslední dobu co tu jsme máme společně s Justinem. Jední velkým problémem je Jaxon který sem přijel za ůčelem vyřešit své problémi ve Stratfordu, jenže místo aby něco řešil on to řeší Justin a tím vlastně i já.
Těším se až zítra ráno sednem na první letadlo které odlétá do Stratfordu a snad tím své problémi nachvíli odhodím a budu myslet jen na to co je ve Stratfordu a na to co se děje tam a né to co se děje tady. Profesor Thomson pochodoval kolem katedry a pokaždé svůj zrak upřel na mě, vždy se pousmál a zase odvrátil pohled k tabuli, jeho pohled jakoby mi říkal slečno Ross vídím na vás že můj výklad je pro vaše uši to nejméně zajímavé v této místnosti. Dlouze jsem si povzdechla a zavřela učebnici lidských práv kterou jsem uložila do své tašky a pomalu se postavila od svého stolu ,,omluvte mě'' řekla jsem směrem k profesorovi který pouze přikývl a já opustila třídu.
Vydala jsem se ven z budovy, vím že mám ještě dvě dlouhé přednážky ale už na to prostě nemám sílu vždy když se snažím trochu se vžít do výkladu na mě profesoři stejně poznají že má mysl je ůplně někde jinde. Šla jsem přes dlouhé parkoviště kde bylo zaparkovano moje auto, nasedla jsem a tašku s učením hodila na sedadlo spolujezdce hlavu jsem si opřela o volant a opět si za dnešek dlouze povzdechla. Nechtěla jsem dnes volat se svými problémi Paulovi jako to za poslední dobu dělám každy den, dnes jsem na to chtěla být sama, zkusit jestli je moje tělo připraveno problémi řešit samo nebo jestli je nuceno pořád dostávat pomoc od ostatních.
Když jsem cítila že jsem schopná jízdy jsem klíčkem v zapalování otočila a vydala se cestou domu. U domu na parkovišti jsem zjistila že Justin doma není protože jeho auto tu netálo, ono tu nestojí od doby co tu je Jaxon každý den. Skleslá jsem se vydala po schodech do osmého patra kde se nachází náš byt.
Tašku s učením jsem hodila do kouta chodby a vydala se do koupelny. Svlékla jsem ze sebe oblečení a stoupla si do sprchového koutu. Proud horké vody mě zvláštnim způsobem uklidňoval, nanesla jsem do svých vlasů šampón a na své tělo sprchový gel. Vše jsem spláchla a vodu zastavila.
Obmotala jsem kolem sebe osušku a u zrdcadla si odlíčila své rozmazané oči. Pomalu jsem vyšla s koupelny a zamířila do ložnice abych se převlékla ale zastavil mě klíč který byl zasunutý do zámku. Ztuhla jsem i přesto že jsem věděla že Justin je jediný kdo tento klíč má. Ve dveřích které se otevřeli stál překvapený Jaxon ,,a-ahoj" vykoktal ze sebe.
,,co tu chceš?" vyhrkla jsem okamžitě. Nedokázala jsem se ovládat, možná to bylo tím že jsem ve dveřích chtěla vidět Justina.
,,n-no..Justin řekl že budeš ještě ve škole takže pro jeho doklady poslal mě" pokrčil rameny.
,,aha" poklesla jsem ,,kde má pracovnu víš" pokrčila jsem rameny a vydala se do ložnice kde jsem na své tělo oblékla spodní prádlo. Šedé rifle, bílé tílko a šedou košili. Vlasy jsem si důkladně vytřela osuškou kterou jsem odnesla zpět do koupelny.
Nakoukla jsem do Justinovi pracovny kde se množstvím papírů přehraboval Jaxon, jeho styl oblékání byl velice podobný stylu který má Justin v rozdílu vlasů které má Jaxon chaoticky rozházené a Justin ůhledně upravené gelem do hora.
,,Becky tak já jdu" ozval se jeho chraplaví hlas bytem. Pouze jsem se k němu otočila a přikývla, bouchnutí dveří mi dalo na jevo že opravdu odešel. Posadila jsem se na pohovku obývacího pokoje a přemýšlela nad tím co budu celý den dělat. Notebook který byl položen na konferenčním stolku mi padl do oka, takže jsem se rozhodla brousit a bloudit po internetu.
Po otevření internetu mi na hlavní stránce vyskočili zprávy ale jedna z nich mě však zarazila nejvíce. Proto jsem jí rozklikla a pustila se do dlouhého čtení.
Mnoho násobní vrazi John Parker a Andreas Walker před třemi týdny utekli z vazby kde byli drženi za deseti násobnou vraždu mladých teenergeru, neni sice potvrzeno zda stále zůstavají v Los Angeles nebo uprchli do jiných zemí. Ale varujeme obyvatele který by pachatele podle fotografii poznali aby byli velice opatrní a nesnažili se snimi dostat do kontaktu a bez myšlenkovitě volali na telefoní císlo 911.
Okamžitě se mi v krku vytvořil silný knedlík. To jsou ti se kterými si začal Jaxon a teď Justin jako jeho starší brácha řeší jeho problémi. Jsou nebezpeční a Justin je tu na ně pouze s Jackem. Slzy ze strachu o něj se mi hrnuli z očí. Měla jsem v plánu zvednout telefon a zavolat Paulovi, vše mu vysvětlit a čekat na radu, měla jsem sto chutí ukončit své studium a odletět zpět do bezpečí Stratfordu.
Sáhla jsem do kapsy riflí pro telefon a v kontaktech stiskla Justinovo číslo, vztala jsem z pohovky a při čekání než se reproduktorem ozve pípání jsem si do ust strčila cigaretu a zapálila jí. Z druhé strany se mi ozvala pouze hlasová shránka. Musí mi to zvednout.
Telefon jsem hodila na pohovku a nedokouřenou cigaretu do popelníku na konferenčním stolku. Vydala jsem se do ložnice kde se nacházeli již mé a Justinovi zbalené kufry. Vzala jsem ty své a přemístila je do předcíně. Z postele jsem vzala svou kabelku ve které byl můj občanský průkaz, pas a spoustu dalšího.
Z obývacího pokoje jsem vzala svůj telefon a následně si v předsíni obula tenisky a do rukou vzala své kufry. Posledním bouchnutím dveří jsem opustila náš byt a vydala se k autu.
Cesta na letiště byla krátká, takže jsem neměla čas ani přemýšlet ale toho bude dost v letadle. Po vyzvednutí dřívější letenky jsem se usadila do haly a pouze čekala.
"Let Stratfort Ontario, vyzívá cestují aby nastupovali do letadla z terminálu osm"
Zase utíkáš.
Moc se vám omlouvám, je toho na mě moc, problémi a starosti. Budu se snažit aby byli časti častěji. A ještě jsem uvažovala nad tím že bych tuhle story svěřila k překládání někomu jinému.
