Silně jsem zabouchla svou skříňku z učením a otočila se na odchod ale zabránilo mi v tom pro mě velice známé tělo. Kate. Nepatrně jsem protočila oči a nakonec ne na ní podívala.
,,Becky máš chvilku?" pousmála se a ruce si nervozně zastrčila do kapes jejího uplého svetříku.
,,možná" usměv jsem jí opětovala ale každý by poznal že je falešný.
,,chtěla jsem mluvit o tom pátečním večeru" vydechla.
,,tak mluv" odcekla jsem. Asi je to ode mě velice hnusné, ale jen ať pozná jak jsem se vždy cítila já když jsem jí lezla do zadku.
,,Chtěla jsem o něm mluvit protože mě to mrzí, byla jsem na tebe hnusná" odmlčela se a nervozně si začala upravovat svou velice krátkou sukni.
,,víš Kate taky jsem se k tobě nechovala moc hezky, jenže jsem ti chtěla oplatit tvé chování. Chtěla jsem aby si věděla jaké to je" pokrčila jsem rameny a knihu francouštiny si přehodila do druhé ruky abych si mohla na rameni poupravit kabelku.
,,vím to, a proto se ti chci omluvit" skousla si svůj spodní ret a z příma se mi dívala do očí které přímo prosili o odpuštění.
,,já-" byla jsem přerušena zvonkem který se ozval po celé škole. Chodbou se začala neuvěřitelnou rychlostí přemisťovat několik studentů do svých tříd čímž vznikla spíše tlačenice. Rozhlížela jsem se kolem sebe z nadějí že Kate uvidím ale jakoby se vypařila.
Pokroutila jsem hlavou a společně z půlkou této školy se začala přemisťovat do své třídy. Zaujala jsem místo na samém konci abych měla skvělí výhled a otevřela učebnici francouštiny, jenže jsem ze čtení slovíček byla přerušená brněním v mé kapse.
Vytáhla jsem svůj telefon a rozklikla okénko s textovkou.
Od: Justin: Pokud si dobře vzpomínám školu máš do jedné takže bych tě mohll vyzvednout že?
Pro: Justin: Paměť máš dobrou. Pokud se ti bude chtít, ráda tě uvidím.
Textovku jsem odeslala a v tu stejnou chvíli do třídy přišla učitelka Brown.
Posadila se do své lavice hned po tom co rukou pokynula k tomu aby si studenti sedli na svá místa ,,jak jistě víte třído tohle je váš poslední týden v této třídě, protože od září už z vás budou maturanti na které budu pyšná pokud ůspěšně odmaturují" začala s proslovem.
Asi jsem vám zapoměla říct že tento týden je poslední týden školy a pak už konečně budou mé vysněné prazdniny na které se těší snad ůplně všichni.
Celá hodina proběhla v ůplném klidu, za což jsem byla ráda už jen protože je poslední.
Vyšla jsem ze školy a seběhla pár schodů k tomu abych se dostala a pevný povrch asvaltu školního parkoviště. Jako vždy jsem se rozhlížela kolem sebe a hledala Justina kterého jsem oběvila u jeho auta. Jak nečekané.
,,ahoj" usmál se na mě.
,,ahoj" ůsměv jsem mu opětovala.
,,potřebuješ rovnou domů nebo se můžeš ulejt?" uchechtl se.
,,záleží na tom o jaké ulití by šlo?" mrkla jsem na něj a společně jme nasedli do Justinova auta.
,,potřebuji něco zařídit" řekl a otočil klíčkem v zapalování.
Cestou jsme si zpívali různé písničky které zrovna hráli v rádiu, zjistila jsem že sním se člověk nedokáže nudit.
Auto zastavilo u docela luxusního domu, no spíše více luxusního. Byl o něco větší než ten který má Justin.
,,jdeš semnou?" usmál se na mě. Přikývla jsem a společně jsme opustili jeho auto.
Nechápala jsem proč jsme tu, ale ani jsem se Justina nechtěla vyptávat. Následovala jsem Justinovi kroky až k domu do kterého bez klepání či zvonění vešel, byla jsem jeho činem zaskočena ale vzpamatovala jsem se hned po tom co mi rukou ukázal ať ho následuji.
,,bro" ozvalo se a nakonec z jedné z místbostí vyšel, vyšší blonďák jehož vlasy byli upraveny na stranu a jeho tělo pokrývali pouze plážové šortky čímž se mu odhalovalo tetování kříže na jeho hrudi, s Justinem se objali.
,,Jaxone, potřeboval bych službičku" uchechtl se Justin a ten kluk teda Jaxon pokroutil hlavou.
,,jistě tohle je celý bráška" drkl do něj loktem, a Justin se ušklíbl.
,,Ehm..Jaxone tohle je kamarádka Becky" ukázal na mě ,,Beck tohle je můj brácha Jaxon ten blbějšímrkl na mě a já se jen zasmála.
Slušně jsem před sebe vztyčila ruku, kterou Jaxon přijal a potřásl sní ,,Rád tě poznávám, ale obdivuji tě že to stímhle blbem vydržíš" zasmál se.
,,no víš..taky se obdivuji" zasmála jsem se a Justin po mě hodil vražedný pohled ,,promiň" usmála jsem se na něj.
,,Jaxone tohle necháme být teď k tomu proč jsem přišel"
,,poslouchám?" překřížil si ruce nahrudi.
,,zase se tu objevila parta toho kokota co zabil Alici, měli jsme s nimi včera aférku a oni postřelili Chrise, potřebuji ty dokumenty o nich" vysvětlil Justin.
,,a ty si myslíš že se chtěji pomstít za toho kokota?" vyhrkl Jaxon.
,,bojím se že jo, a hlavně se bojím že nejdou po mě ale po lidech na kterých mi záleží" pokrčil rameny.
,,jestli to chápu bojíš se tady o Becky že?"
,,počkejte jak do toho zapadám já?" vyhrkla jsem okamžitě.
,,zapadáš do toho tak, protože teď žiješ v mém světě chtě nechtě" vykřikl že jsem v tu chvílli zalitovala mé otázky.
Mlčela jsem protože jsem nechtěla způsobit hádku. Jaxon odešel hned po tom co ho Justin přesvědčil v to že mu ty papíry má dát.
Po rozloučení z Jaxonem jsme opustili jeho dům a vydali se na cestu zdřejmě k Justinovi. Nemluvila jsem protože jsem nechtěla aby si myslel že jeho slova a tón hlasu mě nezklamal. Vlastně to zabolelo. Oddávala jsem se mu celou tu dobu, chtěla jsem aby věděl že se chci změnit a on si toho neváží.
Co když si toho váží, jen ty to nevidíš protože oko do jeho srdce nemáš.
Nevěřila jsem slovům který mi mé podvědomí křičelo. Auto zastavilo na příjezdové cestě u Justinova domu a já okamžitě vystoupila z auta ,,co si myslíš, že mě budeš ignorovat?" vykřikl.
,,co se to stebou stalo? chváš se...jak blbec, záleží ti na mě vůbec? nebo ti celou tu dobu šlo jen o to se mi dostat do kalhotek" vyštěkla jsem a cítila slzy v očích.
,,víš..bože Becky nechceš to řešit jindy" vyhrkl
,,jo jasně" odcekla jsem. Pokroutila jsem nad ním hlavou a bez jakého koliv slova se vydala po chodníku pryč od jeho domu.
,,Becky" křikl zamnou ale kráčela jsem dál ,,co chceš slyšet že jsi ůžasná, že když jsem stebou cítím se jinak, líp" zakřičel znovu a to. moje nohy zastavilo, pomalu jsem se k němu otáčela a stírala slzy z tváře.
Jop, je tu:) je o ničem, ale nejsou tu jen části napínavé, ale mùžu vám říct že se máte na co těšit:)
