Z krásného jara optimismu se probouzím do podzimu vlastní vůle.
Potřebuju dávku, abych přehlušil ostatní ztracené duše, které se mi kradou do mysli. Abych neslyšel tu otřesnou píseň, kterou někdo pouští venku.
A abych se necítil tak prázdně, jako sádrový odlitek antického díla.
Pokusím se zaposlouchat do textu skladby, která k lidem proniká i přes zákaz rušení nočního klidu.
A do pokoje mi vchází Art.
ČTEŠ
Sounds of Silence
Teen FictionPohrdali jsme jimi, přestože jsme byli horší. Zdáli se nám všichni stejní, zatímco jsme sami vypadali jako uniformovaní klonové. Nebylo to dobré období, místo, dokonce to ani nebyla dobrá osoba. Ale kdo si může vybírat? Prostě to bylo. Počet kapit...