Because a vision softly creeping,

50 14 5
                                    

Když projdu kolem obýváku do koupelny zjistím, že matka už se odklidila. Potěší mě to, nerad s ní ráno mluvím. Nebo odpoledne. Nebo večer.
U zrcadla se leknu, chvíli myslím, že je v domě cizí člověk.
Až pak mi dojde, že ta opálená nula jsem já. Dívám se na sebe, jsem až nezdravě vyhublý.
Nehrál jsem ještě před pár měsíci za školu fotbal? Nevím, stejně tak by to mohl být život někoho jiného.
Lezu do sprchy, představa, že jsem někdo jiný mě neopouští. Nezmizí ani, když mi na vlasy dopadne ledová voda. Jindy bych jí možná přidal pár stupňů, ale dnes je mi to jedno.
Po umytí vycházím, suším si vlasy a jdu ven, aniž bych řešil své oblečení. Beztak fasujeme uniformy.

Sounds of SilenceWhere stories live. Discover now