Býval jsem sportovně nadaný. Myslím, že na to mám i papíry. A i proto mě nechávají hrát fotbal. Po té době... je to jako nechat chromého řídit letadlo. Se mnou se ale nesvezli pasažéři, ale spoluhráči.
Jsem špatný? To vám neřeknu, po pár minutách se zadýchám.
Tak jsem dobrý?
Baví mě to?
Jsem šťastný?
Všechno se ztrácí v zoufalé touze po kyslíku. Zdá se, že místo odpovědi mi zjistí astma.
YOU ARE READING
Sounds of Silence
Teen FictionPohrdali jsme jimi, přestože jsme byli horší. Zdáli se nám všichni stejní, zatímco jsme sami vypadali jako uniformovaní klonové. Nebylo to dobré období, místo, dokonce to ani nebyla dobrá osoba. Ale kdo si může vybírat? Prostě to bylo. Počet kapit...
