Sounds of Silence

Hear my words

Na pohřbu jsou všichni, snad až na Chadovu rodinu.
Nikdo nebrečí, ale úctu zesnulého projevujeme tím, že jsme všichni plně střízliví a při smyslech. Je to snad poprvé, co z nikoho nejde cítit ani tráva.
,,Měli bychom toho nechat," zašeptá najednou jedna bruneta, myslím, že se jmenuje Marry. Stojíme v hloučku, kousek od rakve, takže se navzájem slyšíme.
,,Měli," přikývne Baby. ,,Ale není už moc pozdě?" zeptá se. Poprvé jí patří pozornost celého stáda. ,,Chad umřel, Jack s Rose leží v nemocnici, nejspíš budou do konce života jen slintat, většina z nás má zničený život. Tady Monymu hrozí vyloučení ze školy," pokývne na mě. ,,Tak se ptám, sakra, proč jsme neskončili už dávno? Máme úplně podělaný životy, to kvůli drogám se tohle děje!" ke konci je téměř hysterická. Třesou se jí ramena a asi jako první se jí po tváři začínají kutálet slzy.
Zhluboka se nadechnu. Pálí mě celý nos. ,,To možná," přisvědčím. Vím, že můj hlas zní až moc zlomeně na to, abych se dal brát jako silná, nezávislá osoba. ,,Ale nebyli by bez drog naše životy ještě horší?"
Dívka si odfrkne. ,,Tak na tohle rádoby filozofování ti zvysoka seru." Odejde a nechá pohromadě naši skupinku, která se zoufale snaží nenavázat oční kontakt.
,,Má pravdu," řekne Luke. ,,Měli bychom přestat." 
Ani ne o dva týdny později pohřbí i jeho.