,,Dlouho jsme se neviděli, stalo se něco?" ptá se. Matka si ho při příchodu ostražitě prohlédla, nakonec však nejspíš došla k tomu, že je neškodný. Nevidí ho poprvé, ale nejspíš došla k závěru, že se stýkám jen s podivnými existencemi. Nakonec nás nechala být v obýváku, dokonce mi vaří kafe. Podívám se na gauč. Kolik nocí na něm strávila, příliš unavená na to se zvednout a jít k sobě?
,,Odvykal jsem si," odpovím mu nevýrazně. ,,A pak jsem neměl kam jít."
Výraz mu odráží všechno překvapení. Na sofě se ke mě nakloní. ,,Skutečně? Jsi teď..."
,,Čistý?" podívám se do stropu. ,,Pochybuju. Nemyslím si, že bych měl šanci být úplně bez závislosti. Ovšem ano, už dva týdny jsem nic nebral."
Stále je mi na nic, ale při pohledu na šťastného Arta se rozhodnu o tom pomlčet.
ČTEŠ
Sounds of Silence
Teen FictionPohrdali jsme jimi, přestože jsme byli horší. Zdáli se nám všichni stejní, zatímco jsme sami vypadali jako uniformovaní klonové. Nebylo to dobré období, místo, dokonce to ani nebyla dobrá osoba. Ale kdo si může vybírat? Prostě to bylo. Počet kapit...
