Jsme na konci první sloky, soudruzi.
Zatímco mě obklopuje temnota, všímám si, jaké je ticho. Přestože je po půlnoci, překvapuje mě to. Není obvyklé, aby do vás po cestě tímto městem nevrazil alespoň jeden opilec, morfík, nebo mormon.
Když se pod lampou téměř srazím s vyděšeně se tvářící ženou, dojde mi, že pro tentokrát budu onou pochybnou existencí nejspíš já. Přece jenom, který slušný, školou povinný chlapec by se v neděli večer plížil jako nějaký zloděj?
Při vzpomínce na důvod, proč jsem se takto zpozdil, (obtloustlou brunetu) se téměř otřesu. Mám já to vůbec za potřebí?
Mám, jinak by se začaly šířit řeči.
A kdo dal dávku člověku, o kterém se šíří řeči? Kdo by se ke člověku, o kterém se něco, je jedno co, proslýchá býť jen přiblížil?
Myslím, že právě tohle je největší tragédii mé zbytečné existence.
ČTEŠ
Sounds of Silence
Teen FictionPohrdali jsme jimi, přestože jsme byli horší. Zdáli se nám všichni stejní, zatímco jsme sami vypadali jako uniformovaní klonové. Nebylo to dobré období, místo, dokonce to ani nebyla dobrá osoba. Ale kdo si může vybírat? Prostě to bylo. Počet kapit...
