Dark Wolf

42.Díl - Nech ho na pokoji!...

"Annabell! Vstávej..." mluvil na mě ženský hlas. 

"Dej mi pokoj, mami!" zakryla jsem si hlavu polštářem.

"Nebudu se s tebou hádat. Vstávej musíš do školy!" strhla se ze mně krásně vyhřátou peřinu. 

Zatřásla jsem se a schoulila se do klubíčka. Je mi strašná zima a chci zpět svou peřinu. 

"Vstávej nebo na tebe otevřu okno." 

Neodpovídala jsem a chtěla opět usnout, protože jsem si nemyslela, že to opravdu udělá. Ale, ona to fakt udělala. Natáhla jsem si na nohy tričko a třásla se.

"Annabell! Vstávej!" křikla, ale já ji neposlouchala.

"Scotte!" zakřičela a já zakňučela. Chtěla jsem jen klid, teplo a spánek. 

"Co je mami?" přišel Scott.

"Dostaň Annabell z postele." 

Slyšela jsem jeho hlasitý smích. Potom mi někdo sebral polštář a já si zakryla tvář rukama.

"Půjde to po dobrém, nebo po zlém?" zeptal se mě klidně. Až moc klidně.

"Jdi do háje a mě nech spát!" zakňučela jsem.

"Co si tu měla Harryho, že si tak unavená?"

"Ne! Odjel do New Yorku na dva týdny." Řekla jsem smutně.

"Aha, tak proto. Ale to nemění nic na tom, že už si zmeškala dost, tak dělej!"

"Ne!" řekla jsem a otočila se mu zády. 

Myslela jsem si, že odejde a dá mi pokoj, ale to jsem se spletla. Najednou jsem se ocitla na Scottově rameni. Rozešel se se mnou ven z pokoje. Křičela jsem na něj ať mě pustí, bušila ho pěstmi do zad, ale s ním to ani nehnulo. Až teď jsem si všimla, jaký má můj bratr svaly. Přišli jsme do kuchyně, kde byla máma, Allison, táta a Gemma. Všichni z nás měli strašnou srandu.

Scott najednou zastavil a položil mě na židli. 

"Scotte, já ti jednu..."

"Taky tě miluju sestřičko!" dal mi pusu na čelo a já ho odstrčila.

"S vámi je tu víc srandy, než v Anglii." Zasmála se Gemma a já protočila očima. 

Máma přede mě postavila talíř plný jídla a neodpustila si poznámku: Si strašně hubená, tak od stolu neodejdeš, dokud to nesníš!

Jelikož jsem měla strašný hlad, tak jsem to všechno snědla. Potom jsem se šla do pokoje připravit. Vlasy jsem si zapletla do francouzského copu a vyčistila si zuby. Lehce jsem se nalíčila a šla se obléct.

Dnes jsem se rozhodla pro světle hnědé jeany, bílé tílko s širokými ramínky, hnědé boty na klínku a hnědou kabelku. Dole jsem si vzala svůj rudý, zimní kabát.

"Tak, který z vás mě dnes hodí do školy?" zeptala jsem se s nezájmem, když jsem vešla do obýváku.

Všichni na mě zmateně hodili pohled a já čekala na jejich odpověď. 

"Já nevím, kdo by tě mohl odvést." Řekl táta a moc se k tomu nehlásil.

"Tak mě dnes do školy hodí Scott, co?" zeptala jsem se a on se zamračil.

"Já-á..."

"Skvěle, tak pohni. Nemáme moc času."

Otočila jsem se a šla rovnou do garáže. Postavila jsem se před to jeho příšerné auto a čekala na něj. Za chvíli se tu objevil a odemkl ho. Nasedla jsem a vyjeli jsme do školy.