Dark Wolf

♣2.Díl♣

Po půl hodině jízdy konečně zastavíme před školou. Všude okolo se scházejí studenti a zírají na mámino luxusní BMW. Máma otevře pusu, aby mě poučila, ale já ji předběhnu.

"Mami, jestli mi chceš říct poučení, tak jsem si jich za těch pár let zažila dost, nemyslíš? A neměj strach. Nikdo se nedozví, kdo jsem. Nikoho neroztrhám, ani mu nenakopu zadek, když mě naštve. Slibuju!"

"Já vím, ale dávej si pozor. Po škole si pro tebe přijedu," řekla a já se usmála. Vylezu z auta a ještě mámě věnuji jeden úsměv. Zabouchnu za sebou dveře a jdu ke škole. Okolo školy už nikdo není a ona vypadá celkem děsivě. Přehltnu knedlík v krku a jdu dovnitř. Jestli jsem si předtím myslela, že škola z venku vypadá děsivě, beru zpátky. Uvnitř je to ještě mnohem horší.

Jdu prázdnou chodbou a doufám, že brzy narazím na ředitelnu. Našla jsem ji poměrně brzo. Přistoupila jsem k mohutným dveřím a zaklepala na tmavé višňové dřevo. Čekala jsem, než někdo otevře, nebo nezavolá, abych vešla. Najednou se mohutné dveře otevřeli a v nich se objevila starší paní, co na sobě měla tmavou šedou sukni, kterou měla upnutou na svých nohách. Dosahovala jí až pod kolena. Bílou košili s dlouhým rukávem a na nose brýle. Překvapila mě, když se na mě usmívala. Své hnědé vlasy měla stáhnuté do úhledného drdolu. Vypadala mile na ředitelku.

"Dobrý den. Mohu Vám nějak pomoci?" zeptala se mile.

"Ehm... Dobrý den. Já jsem Annabell Collman," představila jsem se a její úsměv se ještě rozšířil.

"Samozřejmě, už na Vás čekám," řekla a odstoupila ode dveří, abych mohla vejít. Ukázala na židli před stolem, abych si sedla. Poslechla jsem a ona si sedla do svého mohutného, koženého křesla za stolem.

Začala mi vysvětlovat, co a jak.

*

"Snad se ti tu bude líbit, teď přijde jedna studentka Jena, aby ti to tady ukázala." Řekla a vzala sluchátko od telefonu, co měla na stole a začala telefonovat. Mohla jsem použít svůj vlčí sluch, abych věděla, o čem mluví, jenže to by mě to nejdříve muselo zajímat. Asi za pět minut někdo zaklepal na dveře. Ředitelka zakřičela, že může dotyčný vejít.

"Volala jste mě, paní ředitelko?" Vstoupila do místnosti malá blondýnka s hnědýma očima. Na sobě měla červené jeany a růžový top. Lodičky byli taktéž růžové a na vysokém podpatku.

"Ano. Jeno tohle je Annabell. Annabell, Jena."

Představila nás a barbie se na mě usmála. My určitě kamarádky nebudeme. Vypadá hodně namyšleně. Ale zdání může klamat. Ještě nám ředitelka řekla pár věcí a my vyšly z ředitelny. Procházely jsme chodbou a ani jedna neřekla ani slovo. Najednou se na mě prudce otočila.

"Podívej. Kvůli tobě jsem musela z hodiny, kde jsem se zrovna bavila s Harrym. Tak zapomeň na to, že tě tu budu provázet," řekla hnusným tónem. My dvě určitě kamarádky nebudeme. Je přesně taková, jak jsem se domnívala. Namyšlená barbie, která si o sobě myslí, že je královna. Na každé škole je to stejné.

"Hele, já tvoji pomoc nepotřebuji. Já si třídu najdu i sama," řekla jsem a obešla ji. Ještě si něco mumlala. Vím, že to bylo na mou osobu a nebylo to nic hezkého. Z tašky jsem si vytáhla rozvrh, který jsem dostala od ředitelky. Mám mít zrovna hodinu historie. Učebna číslo 16c. Chodila jsem od dveří ke dveřím, dokud jsem to nenašla. Nadechla jsem se a zaklepala. Slyšela jsem učitelovo hlasité dále a vešla.

"Dobrý den. Já jsem Annabell Collman a jsem tu nová," usmála jsem se na učitele.

"Dobrý den, ano vím o Vás. Běžte se posadit támhle za Katie." Ukázal na brunetku s modrýma očima, která seděla v zadní lavici. Poslechla jsem a sedla si. Celá třída mě pozorovala. Taky jsem se okolo rozhlížela, když jsem si všimla té barbie, která mě propalovala pohledem. Rozhlížela jsem se dál a po mé pravé ruce seděl nějaký kluk. A ta barbie seděla před ním. Seděl sám. Měl kudrnaté hnědé vlasy, které měl oddělané z čela. Na sobě měl černé, upnuté jeany a černé tričko s véčkovým výstřihem. Na pažích měl drobná tetování. Pokožku měl opálenou a vypadal hezky. Musel cítit, že se na něj dívám, proto se otočil. Rychle jsem sklopila hlavu a mé tváře nabrali červenou barvu. Ale ještě předtím jsem si všimla, že má zelené oči. Nešlo si nevšimnout jeho drzého úsměvu, při čemž mu vystoupili ďolíčky. Hlavu jsem měla sklopenou a poslouchala učitele.

"Ahoj, já jsem Katie," šťouchla do mě blondýnka.

"Ahoj, já jsem Annabell."

"Vím. Jak se ti líbí škola?"

"Nevím, protože jsem ji ještě neviděla."

"Aha, barbie ti ji asi neukázala, co?"

"Ne, taky jí říkáš barbie?" potichu jsem se zasmála a ona taky.

"Ano slečno Fall? Chcete něco doplnit?" zeptal se učitel, ale na nás to nebylo.

"Ano, mám jednu stížnost." Poznala jsem barbiin hlas.

"Prosím?" Vyzval ji učitel a ona se postavila.

"Mám stížnost. Není náhodou napsáno ve školním řádě, že v hodinách, nikdo na sobě nesmí mít žádnou pokrývku hlavy ani sluneční brýle?" Zeptala se a přitom se otočila na mě.

"Máte pravdu slečno. Slečno Collman?" Vyzval mě učitel a já tušila, že nemám na výběr. Postavila jsem se a zhluboka se nadechla.

"Beztak pod tím kloboukem schovává pleš," řekla barbie. Celá třída se začala smát. Naštvala mě. Prudce jsem stáhla klobouk a mé dlouhé vlasy dopadly na mé tělo. Všichni užasle sledovali. Vlasy jsem si rukou prohrábla, abych je trochu zkrotila.

"Spokojená?" zeptala jsem se jí.

"Ne tak úplně. Teď ještě ty brýle." Až hodina skončí, nakopu ji zadek.

"Nemáš mi, co poroučet!"

"Ona ne, ale já ano. Tak slečno, sundejte ty brýle."

Už mě štve i učitel. První den ve škole začíná opravdu úžasně. Zavřela jsem oči a pomalu si brýle sundala. Věděla jsem, že oči musím otevřít, tak jsem to zbytečně neprotahovala. Dostalo se mi stejné reakce, jako na jiných školách. Všichni lapali po dechu a pozorovali mě jako nějaký exponát v muzeu.

"Už si můžu sednout?" Zeptala jsem se a učitel pomalu kývl na souhlas. Podívala jsem se na tu barbie, která mě propalovala pohledem. Cítila jsem na sobě něčí oči. Otočila jsem se na pravou stranu a všimla si, jak mě ten kluk pozoruje. Ani se to nesnažil nějak zakrýt, že se na mě dívá. Otočila jsem se zpět a poslouchala učitele. Skvěle první den a už to tady nesnáším.