Příběh Luka Castellana

VIII. Vpád do tábora

          Najednou jsem pocítil nával síly. Cítil jsem se mocnější, než kdy předtím.

          „Povstaň Castellne, mám pro tebe úkol."Uslyšel jsem Kronův hlas, ale jakoby přicházel z velké dálky. Zvedl jsem se tedy na nohy.

         „Čeho si žádáš, můj pane?" Zeptal jsem se.

         „Chci, abys sabotoval snahu polobohů v Táboře polokrevných zbrojit proti mně. Až splníš můj rozkaz, vrať se sem a dostaneš další instrukce."

         „Jak si přejete, vládce Krone." Řekl jsem a vyšel ven z velitelského stanu.

         „Luku, počkej!" Uslyšel jsem Annabeth a otočil  se čelem k ní.

         „Co chceš Annabeth, nemám čas na povídání." Zavrčel jsem.

         „Chci jen to, abys neublížil nikomu z našich přátel." Řekla.

Zavrtěl jsem hlavou.

         „To ti slíbit nemůžu, jestli se mi některý z nich postaví, nebudu mít na výběr, ale pro jejich dobro doufám, že to neudělají. Chápu, že máš strach o Jacksona, jenže ti nemůžu zaručit, že mu neublížím. Pokud se podvolí, nic mu neudělám, to ti slibuji, ale jestli ne, nezaručím ti jeho bezpečí."

          S těmi slovy jsem sebral skupinku smrtijedů, kteří se nyní zodpovídali Kronovi, a přemístil jsem se s ní do Tábora polokrevných.

         Objevili jsme se přímo u Thaliiny borovice, která chrání tábor, aby do něj nevnikli nestvůry, které by chtěli polobohům ublížit. Věděl jsem, že já se dovnitř dostanu snadno, ale problém vězel v tom, že jsem potřeboval dovnitř dostat smrtijedy. Kdybych otrávil strom, jako jsem to už jednou udělal, věděli by jak jej vyléčit, proto jsem potřeboval jiný způsob.

         Přišel jsem ke stromu blíž a položil na něj obě ruce. Musel jsem se pořádně soustředit,  abych zmírnil ochranu kolem tábora. Představil jsem si tu neviditelnou barieru, jako zámek. Vždycky jsem byl mistr v odemykání zamčených věcí. Trvalo to pár minut. Pak jsem ucítil jak bariéra slábne.

         „Tak dobrá hotovo, můžeme dovnitř, ale až tam vejdeme tak nebudete útočit, dokud nedostanete znamení a budete úplně tiše jasné?" Přejel jsem pohledem celou skupinku a viděl, že přikyvují.

        „Tak fajn jdeme na to."

         Vešli jsme dovnitř. K mému úžasu si nikdo nevšiml, že by se něco stalo s ochranou bariérou. Nebyl tu totiž vůbec nikdo.

       „Kde jsou všichni? Nemělo by tu být asi tisíc polobohů nebo tak?" Zeptal se smrtijed jménem Augustus Rockwood. Mě to přišlo taky podezřelé. Buď se všichni shromáždili u hlavní budovy, nebo už vytáli do boje, ale to mi přišlo velice nepravděpodobné, poněvadž když jsem tu byl unést Annabeth, tak tu byl zmatek, který musel trvat ještě dlouho po té, co jsem se odtud přemístil.

       „To nevím, ale měli by, jsme se mít na pozoru. Jinak bychom mohli padnout..." Ještě jsem ani nedořekl větu a už se kolem nás shromáždili satyrové, nymfy a kentauři. Všichni měli zbraně a mířili jimi na nás.

      „...do pasti. " dořekl jsem vzápětí.

      „Neměl jsi se vracet Luku." Ozval se za námi něčí hlas. Okamžitě jsem ten hlas poznal. Patřil satyrovi jménem Grover.

      „Grovere, rád tě zase vidím." odpověděl jsem a otočil se čelem k němu.

      „Myslím, že nesdílím tvou radost z našeho opětovného setkání Luku. Pokud si dobře vzpomínám posledně si mě využil, abych ti našel rouno, které vzkřísilo Krona a navíc jsi chtěl zabít všechny mé přátele."

      „Jo jasně chápu, nesnášíš mě. Nejsi jediný." Odtušil jsem.

Grover mi věnoval nelibostný pohled.

     „Zajímá mě Luku, co tady chceš a jak jsi sem dostal, tyhle tvoje nové kamarády když zjevně ani jeden není polobůh." řekl satyr.

    „Hele Grovere, přišel jsem sem, abych uzavřel příměří. Takže nechtěl bys mi to laskavě přestat kazit?!" zašklebil jsem se na něj.

Grover vypadal zaraženě.

    „Cože?! Já se ti akorát snažím zabránit v tom, abys nevyvedl nějakou pitomost!"

   „Pitomost?! Myslíš, že jsem se od minula nepoučil, ze svých chyb Grovere?"ohradil jsem se.

   „Možná, že jsi, se poučil, připustil Grover, ale já ti stejně nedůvěřuji. Pořád jsi zrádce a Kronův služebník, takže mě omluv, když mě znepokojuje, že jsi tady i s cizími polobohy!"

  „ Nezazlívám ti tvou obezřetnost Grovere, jen by se mi hodilo, kdybys mi ulehčil mou práci."

   „Tvou práci?! O čem to sakra mluvíš Luku?!" Vyjekl Grover.

Jeho vyplašený obličej mě donutil k úsměvu.

   „Mluvím o tom, že mám za úkol podřídit celý tábor Kronovi." Při těch slovech jsem vytasil meč.

   „Teď! " Křikl jsem na smrtijedy. Oni vytáhli hůlky a začali na všechny kolem nás sesílat omračovací kouzla.

    Když odvedli svou práci, všude kolem nás se na zemi váleli omráčení kentauři a satyři. Lesní nymfy se pro jistotu vypařili, takže jsme měli volnou cestu k obsazení Tábora polokrevných. Tedy za předpokladu, že mi už nic nečekaného nezkazí plán.

   „Tak tohle bychom teda měli. Spoutejte je a někam je odkliďte, musíme pokračovat dál." nařídil jsem svým spolubojovníkům a přesunul se ke druhé fázi svého plánu.

Ps: Vím, že teď opravdu dlouho, žádná další kapitola nevyšla a moc se omlouvám. Měla jsem takové temnější období, kdy jsem neměla náladu psát, ale teď už zkusím, vydávat kapitolky pravidelně. Děkuji moc za vaši podporu a budu ráda, když zanecháte nějaký ten komentář. :D A omlouvám se za případné chybky v textu.