Apple /ᵛᵐⁱⁿ

;51;

"Tak spusť Tae,"

promluvil Jimin opatrně, když za sebou zavřel dveře od ložnice, nechávaje Jungkook ve vedlejší místnosti.

Než jsem začal mluvit, nabídl mi, ať se usadím vedle něj - na měkkou postel.

Učinil jsem tak a nepatrně jsem se zavrtěl, snaže se tím najít pohodlnou pozici.

"Znáš Min Yoongiho?"

Zeptal jsem se.

"Jen přes Kook-shiho... nějaký jeho kamarád psycholog či co?"

Začal hádat a já jsem pouze přikývl.

Nemělo cenu mu vysvětlovat, kdo přesně to byl a co mi dnes nabídl.

"Ten prý řekl Jungkookovi, že mě doktoři odpojili a zemřel jsem... 

A ten to řekl tobě, že jsem to všechno chtěl,"

vysvětlil jsem jednoduše.

Když jsem zmínil jeho jméno, projel mým tělem chlad.

Najednou jsem necítil ten klid, který vyzařoval.

Naopak jen naštvanost a touhu po odpovědích, které mi dnes nedal, ačkoliv měl.

Jimin mlčky seděl.

Jeho oči se při tom zaleskly a já stěží odolal pokušení jej obejmout a začít mu do vlasů šeptat, že je vše v pořádku.

"Nic jiného na tom vlastně není,"

dodal jsem, když nic neříkal.

"Čekal jsem, že t-ty budeš první, koho uvidím... až se vzbudím,"

špitl jsem své nejtajnější a nesplněné přání.

"Doufal jsem, že mě přivítá tvá náruč,"

zasnil jsem se do bolestných vzpomínek na své probuzení.

A znovu jsem v očích ucítil slzy.

Nikdy jsem příliš neplakal.

Nepoznával jsem se.

----

A/N
Do konce nám toho už moc nezbývá ;-;

Jinak
Můžete mně a mám můžete držet palce, abychom s mamkou stihnuly upéct cukroví do Vánoc 🌻 :D

Calagvi-

Korekce - 22.10. 2020 Už se znovu blíží vánoce... strašně mi tento rok utekl- 

Edit - 28.10. 2020 dobré ránko^