;2;

1.1K 112 9
                                    

"Ale mrtvý nejsem,"

Promluvil jsem k němu, než stihl odejít úplně.

Zastavil se.

Než se otočil, trvalo to pár sekund.

"Měl jsi být... říkali to. Proč nejsi?"

Zeptal se se smutkem v očích, když se ke mně konečně otočil.

Stiskl jsem čelist k sobě.

"Zní to, jako by sis snad přál, abych mrtvý byl,"

Prohodil jsem a upřeně se na něj zadíval, snaže se zjistit jakoukoliv jinou emoci, než byl smutek.

"Nezamlouvej to Tae,"

Vyjel po mně, načež se zarazil a u jeho očí jsem spatřil drobné perličky, které s třpytili na pozdním srpnovém slunci.

"J-já tě miloval Taehyungu. Ale potom jsi umřel a teď... Teď je všechno pryč," 

Poté začal odcházet podruhé.

Ale tentokrát jsem jej nechal.

----

A/N
Byla jsem doslova přinucena začít vydávat o něco častěji, tak tedy přidávám ještě úterý do dnů, kdy budu vydávat ー+ ̄)
Má z toho někdo radost?   ୧☉□☉୨

Calagvi-


Korekce 19. 1. 2020

Apple /ᵛᵐⁱⁿWhere stories live. Discover now