;6;

789 101 2
                                    

Jako zasněný vůl jsem seděl na stole a kousal si nehty, zatímco jsem si volnou rukou držel u ucha telefon a doufal.

"Halo? Park Jimin u telefonu,"

ozvalo se z kovové krabičky jemným a milým hlasem.

Pousmál jsem se.

Přeci jen si i po té době nechal své staré číslo.

"Jimin-shi ahoj. Chtěl jsem se ti jenom-"

"Proč mi voláš?"

Zeptal se bez okolků, aniž by mě nechal domluvit.

Přestal jsem si kousat nehty a místo toho jsem si prohrábl nerozhodně vlasy.

"Chci se ti omluvit,"

promluvil jsem, doufaje, že Jimin bude vědět, za co.

Jenže druhá strana mlčela.

"Neměl jsem na tebe dnes tak vyjet, jsem kretén."

"Jo, to jsi... chceš se mi omluvit jenom za to?"

Povzdechl jsem si.

"Za co se ti mám ještě omluvit? Za to, že jsem měl nehodu?"

Chvíli byl Jimin zticha a nic neříkal.

Poté však řekl jedinou větu zlomeným hlasem, načež mi zavěsil.

"Ne. za to, že jsi mě víc jak rok nechal žít v tom, že jsi zemřel."

----

A/N
Omlouvám se, že nevyšla část již včera, ale doma jsem byla až pozdě večer a to jsem ani na internetu skoro nebyla heh. .-.

Calagvi-


Korekce 19. 9. 2020

Apple /ᵛᵐⁱⁿWhere stories live. Discover now