Řeči nejen vysoce funkčního sociopata

🔎

(Mycroft a John se setkají kousek od bytu 221B).

Mycroft Holmes: ...Ale Johne, to vás Sherlock nechává tahat tolik tašek? To je od něj velice nehezké.

John Watson: Můžete mi pomoct.

Mycroft Holmes: Mé ruce jsou zaměstnané. Jedna třímá deštník a druhá mi sahá do kapsy.

John Watson: Výborně, jde vidět, že jste bratři, poněvadž, nedávno, když jsem se ptal, jestli mi nemůže vzít tašku, řekl to samé s rozdílem akorát toho, co jeho ruce dělají. Vymluvil se, že pravá ruka vyhrnuje rukáv levé a ta levá se svírá v pěst, protože se připravuje na sebeobranu, neboť nás prý sledoval kdosi, kdo nám chce ublížit. No, ukázalo se, že za námi šel starý muž o berli a ten sotva někomu ublíží. Byla to jen jeho neochota mi pomoct, v tom to bylo.

Mycroft Holmes: Musíte si prostě pomoct sám, doktore Watsone.

John Watson: Nepovídejte a co z toho mám, že se dřu stále jenom já?

Mycroft Holmes: Neurazte se Johne, ale vy nosíte hloupé tašky a můj bratr neustále dře na případech s tím, že si příliš namáhá svůj mozek, který vy třeba nepoužíváte, popřípadě nemáte.

John Watson: Promiňte?!

Mycroft Holmes: Omlouvat se nemusíte, Johne. Prostě jste idiot a tak to zůstane. Mohl byste mi prosím podržet deštník? Och, nemůžete... zavěsím vám ho za paži. Nedívejte se tak, váš výraz ve tváři vypadá nebezpečně, dejte si pozor, takhle byste mohl někoho vylekat.

John Watson: Dejte si pozor sám, nebezpečí tu hrozí vám.

Mycroft Holmes: Ano? Je snad za mnou ten zmíněný starý muž o berli?