Řeči nejen vysoce funkčního sociopata

🔎

Sherlock Holmes: Puzzle!

John Watson: Co?

Sherlock Holmes: Chybí mi jedna puzzle! Kde je?

John Watson: Nemám tušení. Teď máme důležitější věci na práci, například zavolat Lestrade kvůli tomu případu.

Sherlock Holmes: Ne, důležitá je ta puzzle. Potřebuju jí!

John Watson: Takhle jsi naposledy vyváděl, když ti chyběla... ehm, dávka.

Sherlock Holmes: Ta puzzle je důležitá! Jedna puzzle je jako poslední částečka v případu, zbývající do vyřešení! Takhle závěr nebude už nikdy!

John Watson: Ehm? Ty ale nepotřebuješ puzzly, abys něco vyřešil. Přestaň, Sherlocku.

Sherlock Holmes: Puzzle!

John Watson: Tak ti nevím, jestli jsem tady s dospělým mužem nebo s děckem.

Sherlock Holmes: Johne, zvedni se.

John Watson: Proč?!

Sherlock Holmes: Protože sedíš na poslední puzzly!

John Watson: O tom bych věděl.

Sherlock Holmes: Okamžitě zvedni zadek!

John Watson: Ta puzzle pode mnou není, přestaň už.

Paní Hudsonová: Ach, omlouvám se, že ruším, ale na chodbě jsem našla puzzly. Myslím, že by vám chyběla, Sherlocku. Nate.

John Watson:  Vidíš, vidíš?! Možná by se mi hodila omluva.

Sherlock Holmes: Ano, omluv se mi.

John Watson: Myslel jsem tebe, že ty se mi omluvíš za tu puzzly. Neseděl jsem na ní.

Sherlock Holmes: To ale není ta, co hledám. To je jiná. Stále na ní sedíš.

John Watson: Bože, dobře. Abys měl klid. * Zvedne se*

Sherlock Holmes: *Začne se smát*

John Watson: Co je zas?!

Sherlock Holmes: Ty ses fakt zvedl... každopádně, paní Hudsonová? Děkuji, tu puzzly jsem hledal hodinu a dvě minuty.

John Watson: Takže to byla... ne, nebudu se nervovat. Bohužel bydlím s někým, kdo se chová prostě jako dítě, musím se s tím smířit.

Sherlock Holmes: Johne, stačí jít na minutu na vzduch. Mně to pomáhá. Chápu, jak ti je. Každý den jsem rozhořčen tím, s jakým idiotem bydlím, ani nevíš jak velice s tebou soucítím.