PERCY ZACHRAŇUJE BRADAVICE

17/CHCEME PŘEŽÍT

Leův pohled:
Vše vypadalo ztraceně, asi tisíc Shadowů oproti nám vypadalo, jako Eiffelova věž oproti nějaké rybářské chajdě.

Začal boj, všichni včetně mě bojovali jako o život. (šlo o život) Jelikož ve zbraních, ani v kouzlech nevynikám a všechna moje strojová obrana už selhala taky, bojoval jsem ohněm. Festus mezitím létal nad Shadowy a plival na ně oheň nebo je rozsedával. Do pár minut budeme určitě všichni mrtví a prohrajeme.

Teda alespoň to tak vypadalo. Zničeho nic mě něco oslepilo. Obří světelný něco. Když se mi alespoň trochu přizpůsobil zrak tomu návalu světla, uviděl jsem nad sebou loď.

„JO!“ zakřičel jsem. Naši přátelé z tábora polokrevných a možná i z Jupiter dorazili i se světly. Asi čtvrtina temných postav zahynula díky světlu. Pak už se ale všechna světla rozbila.

Loď přistála kousek od nás, možná přistála na pár Shadowech.

Nicův pohled:
Díkybohům přišla záchrana. Tu loď bych poznal prostě všude, nově postavené Argo II. No, není tak těžké ho poznat, kolik lodí přeci jen létá a nachází se na něm armáda zabijáckých teenagerů, kteří mají rodiče boha?

Hned co přistálo, s řevem z něj vyskákali moji agresivní příbuzní. Zbraně drželi v rukách a bez rozmyšlení se vrhali do boje. Mezi nimi jsem uviděl i jednu kštici zlatavých vlasů, která si to mířila přímo ke mně. Jak si mě mohl v té tmě sakra všimnout?

Nejprve se usmál, ale v jednom okamžiku se z úsměvu stal rozčilený výraz. „Kde si kruci byl?“

„Wille, přísahám, že já za nic nemůžu, to byl Festus.“

„Co?“

„Vysvětlím ti to pak, teď bys měl jít zachraňovat,“ podíval jsem se na jeho lékárničku, co držel v ruce a pak jsem ukázal na hrad, aby věděl kam má jít.

Podíval se na mě tím pohledem, že tímto naše konverzace neskončila a odešel.

Já šel bojovat dál.

Harryho pohled:
Ti řekové bojovali opravdu vášnivě. Nepřišlo jim divné třeba useknout Shadowovi hlavu. Stěžovat si ale nebudu, bez nich bychom už tu všichni byli nejspíš mrtví. Těch temných postav rapidně ubylo, ale všimnul jsem si že pořád chodili noví.

„Musíme zničit jejich základnu,“ řekl jsem mým dvěma nejlepším kamarádům.

„A nechceš se nejprve postarat o ty, co jsou tady?“ vykřikl Ron.

„Ne, pořád budou chodit další, možná ještě přijde další vlna, musíme zničit jejich zdroj.

„Máš pravdu,“ řekla Hermiona.

„Hej, čekejte!“ ozval se za námi nějaký hlas, „jdu s vámi.“

Vedle mě si stoupnul Nico. „Už jsem u jejich doupěte byl, vím kde je.“

Přikývl jsem, rukou jsem naznačil ať jdou všichni za mnou a šel do lesa.

„Jdu taky!“ přiběhl k nám nějaký Řek.

„Kdo jsi?“ zeptal jsem se.

„Will.“

Nico se na něho podíval. „Ne.“

„Proč?“ zeptal se.

„Neumíš bojovat, musíš pomáhat na ošetřovně.“

„Prosím tě, tam to zvládají hravě i beze mě. Navíc bojovat umím a ty to víš. Jdu.“

Nico zamručel. „No dobře.“

Sice se tvářil mrzutě, ale podle mě byl rád, že jde Will s námi.

Pak jsme teda šli do toho lesa, Nico nás vedl a cestou jsme zabíjeli, co nejvíce Shadowů. Po asi dvaceti minutách jsme dorazili na místo. Byla to malá mýtinka a uprostřed ní malá jeskyně.

„To je ono?“ zeptal se Ron.

„Jo,“ odpovědel Nico.

„Představoval jsem si to….větší.“

Z povzdálí, schovaní za keři jsme se koukali na tu kamenitou jeskyni. Okolo byli ještě nějací Shadowi, kteří hlídali.

„To je jen vstup, zbytek je pod zemí.“

Z té jeskyně doopravdy vybíhali stále nové a nové temné postavy, běželi po už vyšlapané cestě k hradu.

„Jak se tam dostaneme?“ zeptal se Ron.

„Mám nápad,“ řekl Nico, „až budou pryč jděte rychle dovnitř a schovejte se, já za vámi přijdu.“

„Cože?“

Na to už jí neodpověděl. Vyšel z našeho úkrytu a šel směrem k Shadowům.

„Hej, přijímáte návštěvy?“ zakřičel.
Všichni se na něho prudce podívali. „Tak asi ne.“

„U všech bohů, co to zas dělá?“ zamumlal si pro sebe potichu Will.

„Zase ty?“ zařval na něj jeden Shadow.

„Ano, v celé své kráse.“

Pak se v jednom okamžiku všechny temné postavy co tu byli, rozběhli a snažili se ho zabít. Nico začal utíkat, běžel druhým směrem než je hrad a ostatní běželi za ním.

Musíme jít teď dovnitř a schovat se, jak nám řekl Nico. Díky němu tu zbyl jen jeden Shadow. Z jeskyně pořád běhali další, ti ovšem běželi rovnou k hradu.

Ron do toho posledního Shadowa střelil nějaké kouzlo a on se rozpadl na prach.

„Nevěděla jsem že tohle kouzlo umíš, řekla Hermiona."

„Já taky ne,“ odpověděl.

749 slov