PERCY ZACHRAŇUJE BRADAVICE

6/ CESTA DO BRADAVIC

Harryho pohled:
„Život není fér“ říkal jsem si sám pro sebe. Bradavickou školu už jsem ukončil, ale museli jsme tam jít ještě na jeden rok, kvůli všem těm obtížím minule. Mám na mysli Voldemorta atd. Zítra ráno bychom tedy měli odjíždět zase zpátky do Bradavic.

„Harry pojď dolů, je večere!“ zavolala na mě paní Wesleyová.

Včera jsem k nim přijel na návštěvu společně s Hermionou. Zvedl jsem se z postele, na které jsem odpočíval a pádil jsem si to po schodech dolů. V kuchyni jsem si hned všiml Freda a George. Moc často tu prý nejsou, kvůli svému novému obchodu, ale občas si čas najdou.

„Ahoj Harry,“ řekli oba naráz.
„Ahoj,“ odpověděl jsem jim.
„Našli jsme tvého dvojníka,“  podíval se na mě Fred.

„Měl taky černé rozcuchané vlasy, zelené oči a štíhlou postavu jako ty,“ doplnil George.

„A taky má holku, ale ta vypadala chytře na rozdíl od tvojí,“ škádlil Ginny Fred.
Ginny ho za to bouchla do ruky.

„Jo, však promiň,“ řekl než by ho stihla nakopnout do obličeje.

„Nechte toho a radši mi pomozte,“ vložila se do toho jejich mamka.

Pak už si jen povídali o tom jak jim jdou obchody, jak si žijou a podobně. Po nějaké chvíli se od okna ozývalo klepání. Podíval jsem se tím směrem a tam byla postarší černá sova. Hermiona jí šla otevřít. Sova zůstala s dopisem u ní. Otevřela ho a přečetla, chvíli nereagovala, ale pak z ní vypadlo: „Vážně? To je super!“

Podívali jsme se na ní. „Co se děje?“ zeptal se Ron.

„Pansy mi napsala, že jí Nevil řekl, že mu Lenka psala, že potkala Hagrida, který jí řekl, že k nám do Bradavic přijdou výměnní studenti až z Ameriky!“ vykřikla.

------další den------

Percyho pohled:
Byli jsme na nádraží King Cross. Teď jen otázka, jak se dostat na nádraží 9 a 3/4? Viděli jsme nějaké lidi, kteří chodili do zdi v přepážce mezi nástupištěm 9 a 10. Ani nás to nepřekvapilo a šli jsme taky.

Nastoupili jsme do Bradavického expresu. Do odjezdu zbývalo ještě asi pět minut, tak jsme si povídali. Konečně se pak vlak rozjel.

,,Tak co, těšíte se?‘‘ zeptal jsem se.
,,Ani moc ne,‘‘ odpověděl Leo ,,příjde mi to tu strašně divný. A navíc se jedeme učit!  To nepřežiju!"

V naší kabince někdo otevřel dveře. Stáli tam dva chlapci a jedna dívka. Ta holka se zeptala: „Můžeme si k vám přisednout? Jinde není místo.“

„Určitě,“ odpověděla jim hned Annabeth a usmála se.

„Já jsem Hermiona Grangerová,“ představila se brunetka. Na tváři jí stejně jako dětem z Athenina srubu pohrával chytrý úsměv.

„Já jsem Annabeth Chaseová.“
„Já jsem Percy Jackson,“ představil jsem se jim taky.
„A já jsem úžasný Leo Valdez,“ usmál se Leo.

Kluk s ohnivě rudými vlasy se představil taky: „Já se jmenuju Ron Weasly.“

Chlapec vedle něj nám taky pověděl svoje jméno, ale takovým tónem, jako by jsme to už měli vědět. „Moje jméno je Harry Potter.“ Všichni od nás čekali nějakou reakci, ale my nevíme proč.
Pak už nám jenom vyprávěli jak škola vypadá, co se tam učí, jací jsou učitelé a tak dál.

„A vaří tam dobře?“ zeptal jsem se, když mě začalo kručet v břiše.

"Jo neboj, mají tam skoro vše na co si jen pomyslíš," řekl Ron.

Najednou se otevřeli dveře našeho kupé: „Zdravím děti, dáte si něco dobrého na zub?" Stála tam postarší žena s vozíkem plného sladkostí.

Já a Leo, dokonce i Annabeth jsme neváhali a koupili si opravdu spoustu sladkostí.

Většinu z těch sladkostí jsem ani neznal, takže jsem měl dost co dělat abych vše ochutnal.

V ruce jsem držel krabičku s nějakou čokoládovou žabkou a otevřel jsem ji. Ta žába vyskočila a možná by se někam schovala, ale Ron ji chytil a snědl.

„Co to sakra bylo?" zeptal jsem se.

„Skákací žabky, jsou dobré, ale musíš si na ně dávat pozor," vysvětlovala mi to Hermiona.

Podíval jsem se do té krabičky, byla tam ještě kartička. „A co je tohle?" zvedl jsem tu kartičku, abych si jí prohlédl.

„To jsou kartičky s obrázky nějakých známých kouzelníků a čarodějek," vysvětlil Harry.

„Na té kartičce jsi ty."

„Jo, nedávno vytvořili i moji kartičku."

„A proč?" nechápal jsem. Sice to tam bylo napsané, ale prostě dislexie.

„Moment, vy tři vážně nevíte, co Harry dokázal?" zeptala se Hermiona.

Já jsem neměl ani tucha. Jeho jméno je mi sice trochu známé, někde jsem ho zaslechl, ale neumím si ho k ničemu připojit.

"Ne, ale možná to bude tím, že jsme z jiného světadílu," pousmál se Leo.

„Možná,“ řekla, „ale vždyť byl hrozbou pro celý svět.“

"O kom to přesně mluvíš?" zeptala se Annabeth.

"No...o Voldemortovi," řekla to trochu váhavě.

"Jo o něm jsem už něco slyšel," řekl jsem.

Jak nám Hékáté už říkala, nedávno si kouzelníci  prožili válku. Něco málo jsme si o ní tedy zjistili. Jakýsi Voldemort chtěl zabít Harryho Pottera, ale nezvládl to.

Nenapadlo mě, že to je ten Harry potter, který teďka sedí asi metr ode mě.

819 slov