PERCY ZACHRAŇUJE BRADAVICE

3/ ACH TO LOUČENÍ

Percyho pohled:
Běžel jsem rychle do svého srubu a vzal si velký prázdný černý kufr. Začal jsem tam rovnat oblečení, kartáček na zuby, nějaké drachmy na volání přes Iris, malý batůžek, když bych někam potřeboval jít s více věcmi najednou a další věci. Však to znáte.

Nezapomněl jsem ani na ambrozii a nektar. Přibalil jsem si k tomu ještě jednu malou dýku. Nevím přece, jací lidi tam budou.

Měl už jsem sbaleno. Nějaké místo jsem tam ale nechal pro věci do školy, které budu kupovat.

Převlékl jsem se do čistšího oblečení, protože tohle bylo od trávy, bahna, mé večeře a zbytek už jsem ani nepoznával. Chystal jsem se vyjít, když se můj pohled zarazil na jedné nenápadné věci na stole.

Tyson mi nedávno vyrobil něco jako kapesní meč. Říká tomu kapeč. Zní to sice trochu jako kečup, ale nic jsem nenamítal. Třeba se to někdy ujme.
Je to normální meč, akorát se dá složit do celkem malé velikosti, že se vám může vejít i do kapsy.

Možná si říkáte, ale vždyť máš už anaklusmos! Ano, ale kapeč je vyroben se železa, takže dokáže poranit i lidi. Nikdy nevíte, co kdy budete potřebovat. V táboře ho s sebou nenosím, protože by mi tu byl celkem k ničemu a nechci ho ztratit. Teď si kapeč ale s radostí vezmu. Dal jsem si ho tedy do kapsy. Je docela těžký. Naposledy jsem se rozhlédl po pokoji.

Málem jsem si vrazil facku. Kdybych na to zapomněl, jedna strachem zuřící mamka by mě zabila. Došel jsem tedy k malé fontánce, je to dárek od otce. Díky ní jsem vytvořil duhu. Hodil do ní minci „Ó, Iris, bohyně duhy přijmi mou oběť. Ukaž mi Sally Jacksonovou, New York." V duze se objevila ložnice. Mamka už spala. Nedivím se jí, je už 21:00 a měla určitě dost práce. Paul vedle ní chrápal jako motorová pila.
„Haló!" zavolal jsem. Nepomohlo to. „HALÓÓ!!!" to už je probudilo. „C-co se děje?" vykřikl Paul. Mamce chvíli trvalo, než se zorientovala, ale pak se na mě jen ustaraně podívala a řekla „Percy, už zase?"
Přikývl jsem.
Paul byl mimo. „Co se stalo?"
„Musím na výpravu." Odpověděl jsem. „Tak se chci rozloučit, nevím jak dlouho tam budu, ani jestli vám budu ještě moct zavolat. Podrobnosti vám teď říkat nebudu, protože jdu už za chvíli. Zítra ráno můžete zavolat třeba Cheironovi."
„Dobře, volej mi co nejčastěji a prosím, neumři," usmála se na mě mamka.
"Pokusím se. "
"Hlavně na sebe dávej pozor, vem si dostatek teplého i letního oblečení, peníze, náplasti-"
"Jo neboj, nejdu přece na výpravu poprvé, " přerušil jsem ji.

"Tak se zatím mějte, " řekl jsem.
"Ty taky, pokus se prosím tě zničit co nejméně památek a staveb, " zašklebil se Paul.
"A zkus nepadat do jam s názvem Tartar," dodala mamka.

Ješte jsem se naposledy stihl usmát a přerušil jsem spojení zprávy Iris.
Šel jsem do hlavní budovy a tam už seděli Leo a Annabeth.

„Tak co víte o těch dopisech?" zeptal jsem se.
Annabeth si mě všimla: „ Je to něco jako nějaká pozvánka do jejich školy. Je tu pro každého."
Podala mi obálku s mým jménem. Už otevřenou samozřejmě. Na papíře v něm bylo napsáno:

Vážený pane Jacksone s potěšením Vám oznamujeme, že ve Škole čar a kouzel v Bradavicích počítáme se studijním místem pro Vás.
V příloze zasíláme seznam všech potřebných knih a vybavení.
Školní rok začíná 1. září. Očekáváme Vaši sovu nejpozději 31. července.

Se srdečným pozdravem
(nějaký škrabopodpis)
Minerva Mc.Gonagallová
Zástupkyně ředitele školy

„Proč očekávají naší sovu?" vypadlo ze mě" A kde, jak, k čemu, kdy a proč si ji máme sehnat?"
Cheiron opověděl: „No, podle mě používají sovy na předávání zpráv. Něco jako dřív byli holubi."
„Aha," řekl jsem, ale stejně mě to moc nedávalo smysl.

Vyndal jsem z obálky druhý papír. Byli na něm napsané všechny věci, co budeme potřebovat do školy. No, mýlil jsem se. Já si s sebou budu muset vzít stěhovák, abych tam všechno dones.

Zbývalo nám ještě asi patnáct minut. Cheiron se nabídl, že to s tou sovou vyřeší. Probírali jsme ještě rychle co budeme dělat a loučili jsme se. Já se ještě rychle šel rozloučit i s Blackjackem a s ostatními koňmi. Rychle jsem pak zase utíkal do hlavní budovy.

Pak se všechno zamotalo. Půda, jako by mi zmizela pod nohama. Chytl jsem svůj kufr, aby tady náhodou nezůstal. Myslím že by se to nestalo, ale jistota je jistota.

728 slov