One night [CZ-5Sos]

12

Letadlo přiletělo kolem půl třetí tak, jak jsme se domluvili s Mickem. Vyzvedla jsem si svoje zavazadla a šla čekat na Mickeyho před letiště. Ještě jsem si na sebe stihla obléct vytahanou mikinu. Přece se Michael nemusí hnedka dozvědět, že jsem v jináči. Řeknu mu to až večer? Myslíte, že je to dobrej nápad? Podle mě jo, ale zas na druhou stranu nevím.

Stála jsem před letištěm dobrých deset minut, když v tom mi začal zvonit mobil. Místo Michaela mi ale volal Ash. To mi bylo souzeno.

,,Ano?" Zeptala jsem se hned po tom, co jsem to zvedla.

,,Jak dlouho už čekáš?" Zeptal se a ani mě nepozdravil. Docela smutné.

,,Asi deset minut, proč? A kde je vůbec Michael? Říkal, že mě tu bude čekat ještě než přiletím." Zamračila jsem se až se jedna kolemjdoucí divila proč se na ni mračím.

,,Michael nemůže. Jedu já."

,,Si děláš srandu? Vždyť říkal, že chce být první kdo mě uvidí." Rozčilovala jsem se. Docela se i někdy divím kolik nálad umím předvést za den.

,,Nerozčiluj se. Prostě mu do toho něco vlezlo." Řekl. ,,A ty nejsi ráda, že pro tebe jedu já?"

,,Jsem, to víš, že jsem." Vydechla jsem.

,,Tak počkej ještě pár minut a jsem tam jako na koni."

,,Dobrá." Típl to. Povzdechla jsem si a mobil schovala do kapsy u kraťas. Musela jsem vypadat komicky. Žabky, kraťasy, tílko a přes to hozenou černou vytahanou mikinu. Jak hezké Cliffordová. Za nedlouho se vedle mě objevila Ashton.

,,Ahoj." Jak vidím, tak mu usměv od ucha k uchu nikdy nezmizel. Pořád stejnej.

,,Ahoj." Obejmula jsem ho a taky se usmála.

,,Ty máš věcí." Koukl se na ty věci kolem mě.

,,Taky tě ráda vidím." Upravila jsem si mikinu.

,,Jsem rád že jsi už doma." Mrkl na mě a vzal mi jednu cestovku a kufr.

,,Dík." Poděkovala jsem za ty věci co mi dal a vzala si poslední cestovku co ram zbyla. ,,Jinak jsem taky ráda, že jsem doma." Šla jsem za ním k autu.

,,A jak jsi se měla?" Začal konverzaci.

,,Bylo to fajn. Ne, kecám. Bylo to tam výborné, nejlepší, boží." Začala jsem pískat radostí. Ještě jsem chtěla skákat, ale v mém stavu nevím jestli je to normální.

,,Tak povídej, přeháněj. Cesta bude trvat asi půl hodiny, to stihneš mi říct celej půl rok." Otevřel kufr a dal do něj veškeré věcy.

,,Tak dobře." Zachihňala jsem se a sedla si na místo spolujezdce.

,,Tak?" Ušklebil se a čekal až začnu mluvit.

,,No takže.."