One night [CZ-5Sos]

5

,,Děláš si ze mě prdel?!" Vykřiknu vzteky. Mám docela štěstí že tu semnou nikdo nejede, asi by právě málem přišel o sluch o který už asi přišel Michael.

,,Co tak řveš? Máš krámy nebo co?!" Slyším naštvanost z jeho hlasu. Už pět měsíců je nemám, bráško. Už pět.

,,Vy jste mi zdemolovali pokoj! Mám právo řvát a věř mi, že kdyby jste mi byli právě na očích, tak vás zabiju!" Říkala jsem už s klidem v hlase, ale spíše naštvanost tam měla taky větší roly.

,,No vlastně jsem to byl jenom já a Luke." Zasmál se. Mě to ale vtipné nepřišlo.

,,Já bych vás nejraději zabila. Oba dva." Řekla jsem nasupeně a pokračovala z výtahu ke svému bytu.

,,A jak se ti daří? Co děláš?" Změnil téma.

,,Teď jdu z přednášky. Odpadly nám hodiny a tak nás poslali domů." Zalhala jsem. Čím déle budeš lhát tím to bude horší.

,,Tak to je skvělé, ne?"

,,Jo to je. Jenom.." Zasekla jsem se. Bylo to díky tomu, že mi nešly otevřít dveře a taky díky tomu, že jsem nevěděla co říct.

,,Jenom?"

,,Chybíš mi." Řekla jsem první blbost co mě napadla. Dobrá blbost to není, ale opravdu jsem nevěděla co říct. Dveře se otevřely a já tak mohla, konečně, odnést tašky s nákupem do kuchyně na linku.

,,Taky mi chybíš. Hodně." Slyšela jsem smutného Michaela. Vždycky mi rvalo srdce to, jak jsem ho viděla nebo slyšela smutného. Nenáviděla jsem to.

,,Hele asi budu muset končit." Řekla jsem hnedka jak jsem cítila, že mi stéká první slza po tváři.

,,Kam jdeš?" Zajímal se.

,,Půjdu s holkama do kavárny." Vymyslela jsem si další věc, co není pravda.

,,Aha." Slyšela jsem po chvilce ticha. ,,Tak si to užíjte a nezapomeň, že za tři týdny máš přiletět domů."

,,Na to se nedá zapomenout, Mickey." Usmála jsem se.

,,Já vím že ne. Tak zatím."

,,Ahoj." Típla jsem to. Utřela jsem si slzy a začala vybalovat nákup.

Po tom co jsem nákup uklidila jsem si šla sednout k televizi. Dávali tam nějaký film co mě vůbec nebavil a tak jsem se rozhodla, že bych už měla opravdu začít přemýšlet o jméně. Říkala jsem, že bych chtěla kluka Davida, ale teďka se mi to už nějak nelíbí. Nevím co je semnou, nesuďte mě. Po dlouhém přemýšlení, které stejně bylo nahouby, jsem usnula na gauči.