Lieutenant. [Detroit ff]

68.

Začal jsem panikařit.

Byl silnější než já, když ho Amanda ovládne, zabije mě.

"Co mám dělat?" vyhrkl jsem.
"Ruku..." vydechl, "pustím tě do myšlenek."
"Ale to přece nejde," pípl jsem, "na to nemáme program."
"Věř mi," řekl téměř neslyšně.

Nejistě jsem k němu natáhl ruku a v okamžiku se spojily.

Zavřel jsem oči a objevil se v dobře známé Zenové zahradě. Nikde jsem však neviděl ani RK900, ani Amandu.
Byl jsem nervózní, měl jsem strach. Jako vždy jsem však stejně vykročil vstříc středu celé zahrady.

Náhle jsem ji uviděl.

Stála tam, zády ke mně, čelem k rozkvetlým růžím. Její žluté šaty jemně vlály v mírumilovném větru zahrady.

Aniž by se otočila, cítil jsem, že se usmála.

"Opět se setkáváme, Connore."