Lieutenant. [Detroit ff]

17.

Markus potichu otevřel dveře a zase je za sebou zavřel, aby si toho nikdo nevšiml. "Teď jsme získali čas," promluvil k nám v myšlenkách Josh. "Jdi stranou," přikázal mu Markus a velkou železnou tyč protáhl skrz kroužek, na kterém byl pověšený zámek. Ujistili jsme se, že poblíž nikdo není, a pak Markus trhl tyčí a zámek se zařinčením spadl na zem. To samé udělal i s druhým zámkem. Došel k Simonovi a padl na kolena. "Zlato, vstávej," jemně s ním zatřásl. Simonovi zablikal čip, otevřel oči a okamžitě se vrhl Markusovi do náruče. "Měl jsem strach," vzlykal. Slzy mu tekly po tvářích. "Pššt, musíme jít. Zvládneš to?" Markus se mu podíval do očí a Simon rychle přikyvoval. "Výborně," usmál se Markus a věnoval mu polibek.

První vyšel Josh, který se rozhlédl, a až potom jsme šli za ním. Rozhodli jsme se to vzít zadem do lesa. Bylo to mnohem bezpečnější, na zpáteční cestě předem by nás určitě chytili. Náhle Josh uhnul za zeď domu a my instinktivně za ním. Kužel světla baterky se blížil a voják prošel dál. "To bylo těsný," konstatoval v myšlenkách.