Lieutenant. [Detroit ff]

64.

Položil jsem kávu na stůl a sledoval přicházejícího Gavina.

"Dík," usmál se a pohlédl mi do očí.

Viděl jsem v nich spoustu tajemství, která se nikdy nedozvím. Možná v nějaké jiné dimenzi. Vždycky jsem věděl, že něco skrývá. Ale nebyli jsme ani přátelé, abych se na to vyptával.

"Nemáš tušení, kdo to mohl být?" zeptal se.

"Vypadá to zcela jistě na androida." Neřekl jsem mu všechno. Nechtěl jsem. Tohle si vyřeším sám.

Gavin odešel a já opět seděl na posteli. Mezi prsty jsem nechal proudit měkkou srst bernardýna. Alespoň to mě trochu uklidňovalo.

Asi ve čtyři hodiny ráno mi zavolala nemocniční recepce.

"Pan Anderson sice ztratil hodně krve, ale bodnutí nenarušilo žádný orgán. Můžete být klidný. Měl veliké štěstí. Mám na vás otázku, jestli mohu."

S radostí v hlase a maximální úlevou v těle jsem souhlasil.

"Pan Anderson má prášky na arytmii, že ano?"
"Má."
Recepční chvíli mlčela, jako by něco kontrolovala.

"V jeho těle jsme našli extrémní množství látky, která je obsažena právě v nich. Pane, ta látka mu zachránila život."

RK900 ho zachránil po tom, co ho málem zabil.