Lieutenant. [Detroit ff]

13.

Po nemocniční chodbě jsme šli rychle a znepokojeně. Bál jsem se o tátu. Strašně moc.

Rozhlédl jsem se po dveřích a analyzoval okolí. Na konci chodby byly dveře primáře. Bez váhání jsme s Markusem vykročili.

"Spí, ale můžete za nim jít," řekl pán světlé pleti a jedním pohybem si posunul brýle k nosu. "Není na tom sice zrovna nejlépe, ale když chvíli počkáte, mohl by se probudit. Nesmíte ho rozptylovat. Raději s vámi pošlu sestru." Došel k vedlejším dveřím a vyžádal si změkčeným hlasem "Lucinku". Markus se na mě rádoby vášnivě podíval a já vyprskl smíchy, bouchajíc u toho Markuse do ramene.

Ze dveří vyšla blondýnka a pokynula nám, ať jdeme za ní. Primář zmizel ve dveřích a už se neukázal.

Hank tiše oddechoval. Jediným zvukem v místnosti bylo pípání přístrojů. Sledoval jsem hadičky, které vedly do jeho žil. Bylo mi ho tak líto.

Nesmí mě tu nechat.