Lieutenant. [Detroit ff]

9.

Podíval jsem se tím směrem.

Několik vrtulníků letělo k nám a odstřelovači začaly střílet do vojáků. Ti se okamžitě stáhli a z dálky stříleli na vrtulníky. Tohle byla naše šance. Proběhli jsme zkrz tu masu a ti v prvních řadách skákali do vody.

Najednou jsem ucítil prudkou bolest v noze. "Ty tu zůstaneš," řekl voják, který mě střelil. "Nikdy se k vám nepřidám." Voják ke mně šel rychlou chůzí a přiložil mi zbraň ke spánku. "Rozkaz Kamskiho," usmál se.

Ozval se výstřel a voják se skácel k zemi. Vyděšeně jsem se ohlédl.

Stál tam, potřísněný thiriem. Měl nataženou ruku a v ní policejní revolver, kterým následně pomáhal odstřelovat ostatní vojáky.

Hank Anderson.

"Tati!" křičel jsem, plný té dávno vyprchané naděje. "Skoč! Hned budu u vás!" přes všechno to střílení jsem ho slyšel naprosto zřetelně. "Nenechám tě tady!" zařval jsem, postavil se na zdravou nohu, vzal si od mrtvého vojáka zbraň, která před chvílí mířila na mou hlavu, a začal střílet do protivníků.