Lieutenant. [Detroit ff]

42.

Dojeli jsme na stanici, kde si nás okamžitě zavolal kapitán a Hankovi pogratuloval. Viděl jsem na něm, že byl zase šťastný. Ještě neztratil tu chuť do života, kterou jsem mu svým příchodem před revolucí dodával. Byl to můj táta a já jeho syn, ať se děje cokoliv.

Hank vystoupil z auta a zadíval se na vchodové dveře našeho domu. "Děje se něco?" zeptal jsem se ho, hrajíc si s mincí za zády. Nebylo třeba sledovat ty dokonalé pohyby, které dříve stabilizovaly můj software. Od doby mé deviance mě to jen baví. Je to uklidňující.
"Ne, jen jsem tak přemýšlel. Můžu mít otázku?" Pohlédl mi do očí a já se usmál.
"Ty vždycky."
Hank udělal několik nejistých kroků k domu a poté se na mě otočil.
"Ten barák je starej a pro dva moc malej. Tak mě napadlo, jestli bychom to nemohli zkusit v jiný části Detroitu. Víš, v něčem větším."
Ten návrh mě dost překvapil, a tak jsem zastavil minci, pozvedl obočí a usmál se na Hanka.

"A víš, že je to dobrý nápad?"