Lieutenant. [Detroit ff]

3.

Měl jsem jen jeden nápad, jak se zachránit, a to se k nim přidat. Jenže kdybych to udělal, Amanda by zařídila, abych nebyl deviantní. A to nesmím dopustit.

Mysli, Connore.

Rozhodl jsem se, že napíšu Hankovi vzkaz. Není to zrovna zdvořilé, ale o to více citlivé. Ruka se mi třásla a nemohl jsem vklidu myslet.

Poručíku,

já už dál nemůžu. Mám jen týden. Co mám udělat? Kéž bys tu byl, otče. Mám hrozný strach.

Chci, abys věděl, že jsi pro mě ten nejdůležitější člověk na světě. A jestli mě získají na svou stranu, věř, že za těma chladnýma očima budu stále já. Tvůj Connor.

Hlava mi padla do dlaní a já se rozplakal.

Prostě jsem plakal a plakal jsem celou noc, dokud za mnou nepřišla hlídka. Předal jsem muži vzkaz a šel si sednout zpět na židli, když jsem v hlavě uslyšel hlas. "Connore, hlavně se nechovej nápadně," řekl ten medový hlas, který mi byl tak povědomý. Zahalená postava se vzkazem zašla za roh. A teprve když jsem si sednul na židli, došlo mi, kdo to byl.

Nemohl to být nikdo jiný, než android typu PL600, kterého jsem poznal v Jerichu.

"Simone!"