Lieutenant. [Detroit ff]

26.

Vstali jsme brzo ráno. Už je to skoro týden, co jsem neviděl Hanka. Doufám, že pokročilá medicína zajistí rychlý návrat mého táty domů. Stýská se mi po něm.

Markus řekl, že se do hodiny vrátí. Netuším, co chce dělat, ale nemám z toho dobrý pocit. Od chvíle, co opustil továrnu, sedíme u zdi a nikdo z nás nevydá ani hlásku. I přes veškeré přemlouvání Markus trval na tom, že půjde sám.

Asi po čtvrt hodině prolomil ticho Simon.
"Mám o něj strach."
"To my všichni," vydechl Josh a zadíval se do prázdna.
"Takhle jsem ho ještě nikdy neviděl," šeptl Simon.
"Jak?" zeptal jsem se.
"Tak odhodlaného."

Před továrnou zastavil velký vůz. Všichni jsme se po sobě znepokojeně podívali. "Co to má znamenat?" zamračil se Josh a vyrazil ke vjezdu. "Počkej, jdu první," zastavil jsem ho a vytáhl revolver.

Markusovi v silném větru vlál dlouhý kabát a v mírném rozkročení se zdál více silný, než kdy jindy. Hleděl na mě jasnýma barevnýma očima a za ním z velké dodávky vyskákalo několik androidů.

"Teď mě všichni poslouchejte," rozešel se k nám.