Forever With Us ✧ FNaF CZ ✧

✧ Kapitola 8. ✧

Vyndej pizzu z pece.

Ukliď stoly v místnosti 2.

Vyřiď dětem, že nemají na Freddyho sahat.

Běž utřít rozlitý džus.

Přines do místnosti 3 ke stolu 7 tuhle pizzu.

Rozmixuj vajíčka na dort.

Dej pizzu do pece.

Zavři to okno.

Umyj tady tohle nádobí.

Připrav další těsto.

May netušila, kam dříve skočit. Pizzerie byla narvaná k prasknutí, ona byla konstantně unavená a všichni se jí pletli pod nohama - ať už spolupracovníci, kterých bylo dnes mizerně málo a tak spousta věcí zbývala na ni, tak děcka, běhající stále dokola a tropící kraviny.

A kromě toho všeho se tu ani za mák necítila tak, jako kdysi. Často na svých zádech cítila ulpívající pohled robotů a vybavila si veškeré zážitky z předešlé noci. Nemohl to být jen sen, že ne?

Občas se zadívala do očí Toy Freddymu a spatřila v nich ten chlad, který pociťovala z jeho lidské verze. Zatímco Toy Bonnie byl prazvláštně přívětivý; takový, jakého jej poznala. Netušila, jestli mít strach, nebo se mezi nimi cítit jako v rodině. Každopádně během veškeré té práce a lítání po pizzerii neměla moc příležitostí nad tím přemýšlet, jinak by jí z hlavy vypadlo všechno další, co potřebovala udělat.

Zamést roztříštěnou sklenici a postarat se, aby se děcka nepořezala. Připravit novou pizzu na objednávku. Všechno to bylo stále dokola, jen vždy v jiném pořadí. Až na pátou hodinu odešlo několik rodin domů a několik servírek přišlo na pomoc, takže si May vyprosila pár minutek volna u jednoho kousku pizzy. Vlastně nakonec u dvou. Sama si ji připravovala podle vlastní chuti; sýr, slanina a bazalka. Z celého seznamu místních pizz byla tahle kombinace její nejoblíbenější. Olej jí odkapával na papírový tácek v masivních kapkách a ji napadlo, kolik oleje na takovou pizzu vlastně používají.

Poté se zase rozhlédla a všimla si, že jejím směrem kráčí Toy Chica. Těžké kroky mechanického obra nešly jen tak přeslechnout, stejně jako bzučení a skřípání součástek při každém pohybu. Pohlédla na ni a chvíli byla vyděšená, ale pak jí došlo, že šla bavit děti sedící za ní tím, že jim přinesla novou pizzu. Proč mě tak děsí? zeptala se sama sebe. Měla bych se okolo nich cítit vcelku bezpečně... ne snad? Vždyť mě přijali, jak nejlépe mohli... Vždyť mi nehodlali ublížit. Z čeho mám takovou hrůzu?

Sahala po svém druhém kousku pizzy, když si naproti ní kdosi ztěžka sedl na židli. Od poslechu to dítě být rozhodně nemohlo; pravděpodobně šlo o dospělého muže, a podle pohybů vyčerpaného. Než se mu podívala do tváře, měla už tip, kdo by to mohl být, a při zvednutí očí od jídla se jí to potvrdilo.

Jeremy Fitzgerald seděl naproti ní, sledoval ji a vyčkával na oční kontakt, než se rozmluvil.

❝May. Mohla bys mi prosím nakonec vysvětlit, o čem jsi to v noci žvanila? Hádám, že ti někdo míchnul něco do pití. A taky proto jsi tam nejspíš zůstala, co?❞ začal stejně zostra, jako tu noc, kdy spolu mluvili poprvé.

❝Sakra,❞ začala May unaveně. ❝Já jsem student, jsem vyčerpanej student, kterej si snaží přivydělávat si tady v pizzerii. Dost často kvůli učení málo spím; a právě z toho důvodu jsem skončila spící na záchodech, protože jsem to prostě s energií už nedávala. Myslím, že bys to laskavě se svým zaměstnáním pochopit mohl,❞ oplácela ostrý tón.

❝...fajn, tohle respektuju,❞ lehce ustoupil, ❝ale mohla bys bejt tak hodná a říct mi, co jsi to tam vyprávěla za báchorky?❞

Pravděpodobně tušil, že byla May opilá a nic si nepamatuje, avšak pravda byla naprosto opačná.

❝Neříkal jsi mi náhodou, že jelikož je tahle pizzerie šílená dost, uvěřil bys mi, kdybych plácla cokoliv?❞

Jeremy se zarazil.

❝Počkej...❞ zmírnil, váhavě započal větu. ❝Chceš mi říct, že sis tamto vymyslela?❞

❝Ne. Jen ti připomínám, cos mi řekl, takže nechápu, proč se tu na mě teď takhle osočuješ.❞

❝Strašně jsi mě vyděsila! May, víš vůbec, co to obnáší, být noční hlídač tohohle podniku?❞

❝Spíš ne, ale mohl bys být tak hodný a objasnit mi to. Jediný, co vím, je, že se snažíš vyhnout smrti, protože po tobě ti roboti jdou.❞

❝Počkej počkej.❞ Nyní byl Jeremy už naprosto váhavý, nedůvěřivý a zmatený. ❝Odkud tohle víš?❞

❝Když jsem se tady po zavíračce probudila, chtěla jsem hned odejít, ale dveře byly zamčený. Takže co jinýho mi zbývalo, než se trochu projít po pizzerii? Ale hádej, co jsem objevila.

❝Jak jsem řekla, ti roboti byli lidmi.❞

❝Absurdní,❞ přerušil ji Jeremy.

❝Řekl jsi, že mi budeš věřit!❞ bránila se May.

❝Tak mi vysvětli, jak je tohleto ❞ zakroutil Jeremy hlavou a jeho obočí se sešikmilo do mračícího se V. Založil ruce na hrudi, opřel se o opěradlo židle a koukal na May, vyčkávajíc na to, co z ní vypadne.

❝Vím,❞ rozhodila May rukama. ❝Vím toho tak málo, jako ty. Ale prostě to byli lidi.❞

❝To prostě není možný,❞ naklonil se Jeremy k ní.

❝Víš ty co? Já mám nápad,❞ řekla uštěpačně a zvedla se od stolu tak prudce, že jeho hranu zarazila Jeremymu do hrudi. ❝Sežeň mě před zavíračkou a do tý doby se trochu uklidni, já na tvoji neschopnost si nechat něco vysvětlit nemám čas a trpělivost.❞

A s těmito slovy opustila místnost a vrhla se zpátky do práce.